17. listopad 1989

Tlak západní politiky vedl k oslabování moci SSSR. Potíže SSSR donutily Michaila Gorbačova usilovat o nový kurz. Pro vývoj v Československu měl velký význam také vývoj v Polsku a Maďarsku. Na podzim 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloš Jakeš, jenž se stal ztělesněním neschopnosti vedení KSČ i ztělesněním propojenosti tohoto vedení s okupací vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V širokých vrstvách společnosti začala také narůstat nespokojenost se stagnující životní úrovní.<br /> Nezbytným činitelem v daných podmínkách ale byli lidé, kteří v rostoucí míře začali prosazovat lidská a občanská práva, upozorňovali na nedodržování zákonů a na bezvýslednost společenské situace. Na počátku roku 1989 podepsalo petice za propuštění Václava Havla ještě necelých 3000 kulturních a vědeckých pracovníků. V létě téhož roku však petici Několik vět, která již požadovala politické změny, podepsalo na 40 000 občanů. Přes totální cenzuru médií prosakovaly v divadlech i v tisku svobodné umění a informace. Neexistující svobodná vnitrostátní média suplovaly zahraniční rozhlasové stanice.<br /> Od roku 1989 začali občané vycházet do ulic demonstrovat proti totalitní moci. Svou roli při tom hrály symboly (Jan Palach, rok 1968). Ulice byla také jediným viditelným veřejným prostorem, který umožňoval projevit se většímu počtu občanů. Demonstrace 17. 11. 1989 k 50. výročí nacistického násilí na studentech, kterou svolal Socialistický svaz mládeže spolu s nezávislými studenty, byla po dlouhé době jediná legální. Nevzbuzovala proto mnoho očekávání u opozice, ani obav u státní moci, která mocenské přípravy na její potlačení zprvu podcenila. Na Národní třídě v Praze došlo k nepochopitelně tvrdému zákroku bezpečnostních sil. Po bouřlivých reakcích veřejnosti se začal totalitní režim hroutit.<br /> Po založení Občanského fóra 19. 11. 1989 se ukázalo, že vedení KSČ není schopno nalézat a přijímat efektivní opatření. Klíčovým momentem se stala masově podpořená generální stávka, vyhlášená studenty a Občanským fórem na 27. 11. 1989. Od podpory pracujících odvozoval komunistický režim svou legitimitu a toto bezprecedentní vzepření většiny obyvatelstva bylo ranou, z něhož se již nevzpamatoval.<br />