Bývalý vzpěrač Kverek Josef-nyní bere léky proti bolestem

Dnes již šestapadesátiletý někdejší mistr ČSSR ve vzpírání  Kverek Josef  je od svých dvaceti sedm let v předčasném invalidním důchodu na diagnózu: Epilepsie, závažné více orgánové postižení- způsobené přetěžováním opěrného a svalového systému podáváním dopingu a anabolickými steroidy. Projevy  lehkého parkinsonského syndromu, dále deprese a potíže neurologicko psychiatrického ortopedického rázu.
Přesto mne již nedávno OSSZ v Benešově označil za zdravého a nařídil mi, abych odevzdal průkaz zdravotně a tělesně postižených osob ZTP.
Moc dobře vím, jak jsem ke svým chorobám před více jak třiceti lety přišel. Dostával jsem různé pilulky  a injekce, které nám byly zatajovány a říkali , že dostáváme vitamíny.Až později jsem se dozvěděl, že do nás cpali doping  anabolické steroidy.
A dodnes jsem odkázán na utišující léky a injekce proti bolestem páteře a kolenních a dalších kloubů. Sice nám dělali kontrolní testy, jestli jsme v pořádku, ale když výsledky něco objevily, tak nám stejně nikdo nic neřekl. Trpěl jsem již tehdy na ledvinové koliky a byl po krátkých intervalech léčen  v nemocnici v Sokolově na chirurgii, kde jsem dostával infúze a další léky a po týdnu propuštěn , abych mohl jet závodit extraligy družstev mužů, která se tehdy konala v Bohumíně. Ani jsem neztratil svoji sílu. Byli jsme v takovém kolotoči, ze kterého nebylo úniku. Vždy mi bylo řečeno, pokud nebudeš brát ty „vitamíny“, tak Ti dáme takový posudek, že již nikde neseženeš práci. Tak se každý z nás snažil podat co možná nejlepší sportovní výkon.
Tehdy jsem se ale cítil skvěle. Trénoval, zvyšovala se mi síla, ale i váha, čím dál více jsem si přidával váhu činky a těžké činky zvedal s menší námahou. Dřel jsem na tréninku, jako kůň, ale i zároveň jsem tušil, že to samo od sebe není možné Jenomže zároveň s výkonností se začala zvyšovat agresivita, byl jsem častěji podrážděnější a nesoustředěný. Přidaly se k tomu i sexuální problémy.Když kvůli zdraví jsem přestal vrcholově sportovat,  sehnali mi práci jako příslušníku vězeňské služby ČR. Jenže v tu dobu se mi projevili epileptické záchvaty, které se stupňovaly, tak jsem musel se léčit v nemocnici MV v Praze. A pak jsem dostal komisí předčasný invalidní důchod. Dnes žiji již přes patnáct let v domě s pečovatelskou službou. A to z DPS Kroměříže jsem se přestěhoval do DPS Benešov u Prahy, kde jsem zpočátku byl po celý rok upoután v bolestech páteře na invalidním  vozíku. A nyní žiji po rozvodu osmým rokem v DPS v Čechtic- na okrese Benešov u Prahy.
V e FN v Praze v Motole mne dali zase po několika letech léčby zase dohromady.  I opakované léčbě na Psychiatrické léčebně v Praze v Bohnicích. Teď už také mohu částečně chodit a dokážu zase i mluvit. Já jsem také jeden čas přestal souvisle mluvit, a tak jsem se to učil zase od začátku. A přesto mi Posudková komise soc.zabezpečnení v Benešově odebrala průkaz ZTP a ponechala mi jen TP-tělesně postižen. Bohužel nepřesvědčil je ani zdravotní posudky vypracované odborným lékařem a exministrem zdravotnictví Martinem Bojarem, který mne léčí od roku 1994.
Komise ani tehdy však neshledala důvody, proč bych průkaz i nadále využíval s tím, že se mohu odvolat proti tomu. Odvolal jsem sek krajskému úřadu v Praze , který však rozhodnutí Okresní komise soc. zabezpečení v Benešově jen potvrdil. Prý nenašli žádné pochybení ze strany OPKSZ. Pokud se chci nějak bránit, může jedině u soudu, potvrdil mluvčí středočeského kraje, pan Petr Husák. Ačkoliv průkaz ZTP nemám, zatím zůstávám v inv. důchodu z průkazem TP a to bez výjimečných výhod pro zdravotně postižené.A to jsem byl tehdy rád, že mi ještě neodebrali ten předčasný inv. důchod. 
Tak to byl další z mých životních příběhů.