17. listopad 1939

Tragický osud pomnichovského československého státu se uzavřel rozbitím republiky a okupací českých zemí 15. března 1939. Česká společnost se ze dne na den ocitla pod nadvládou německých nacistů. Po překonání prvotního šoku narůstala v pokořeném národě vůle k demonstraci nesouhlasu a odporu vůči ztrátě svobody.
Zatímco se odboj rozvíjel utajeně v podmínkách ilegality, veřejný odpor se projevil v masovém měřítku při občanských nepokojích ve výroční den československé státnosti 28. 10. 1939. Při nich byl smrtelně zraněn medik Jan Opletal, jenž skonal 11. 11. Jeho pohřeb, který se konal 15. 11., se změnil v další otevřený protest pražských vysokoškolských studentů proti národnímu ponížení. Nacistický okupační aparát reagoval se vší brutalitou. Z přímého příkazu Adolfa Hitlera došlo 17. 11. k zatčení 1200 českých vysokoškoláků. Bezprostředně poté byli odesláni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět funkcionářů studentských spolků bylo ještě téhož dne popraveno v jízdárně ruzyňských kasáren. Současně došlo k uzavření českých vysokých škol.
Svým rozsahem a důsledky šlo o do té doby nevídaný destruktivní mocenský zásah nacistů vůči české vědě a kultuře. Šlo o konkrétní projev nejkrutějších masových germanizačních opatření proti samotné existenci a identitě českého národa. Zprávy o nacistických zločinech pronikly do světa, kde jich začala účinně využívat odbojová propaganda československého exilu. Tyto snahy vyvrcholily v roce 1941, kdy bylo osudné datum 17. 11. v Londýně vyhlášeno v rámci manifestace solidarity s českými studenty za Mezinárodní den studentstva.
Shodou okolností se datum 17. 11. 1939 stalo jedním z nejvýznamnějších dnů čs. zahraničního odboje. V Paříži byl založen Československý národní výbor (ČSNV), první řídící orgán národního odboje mimo okupovanou vlast a základ čs. státního zřízení v exilu. Téhož dne jej akceptovala francouzská vláda (britský kabinet až 20. 12. téhož roku). Současně ČSNV vydal rozkaz pro všeobecnou mobilizaci všech čs. státních příslušníků.