Televize

Japonský obchodník přiletěl v pozdních hodinách do Prahy na Ruzyňské letiště. Po odbavení si vzal taxi, jež ho odvezlo do luxusního hotelu Intercontinental. Pronajal si v recepci pokoj a vyjel výtahem do svého patra. Doprovázel ho uctivý nosič zavazadel v livreji, který ho uvedl do jeho apartmá, popřál mu příjemný pobyt a poté, co obdržel spropitné, s úklonou odešel. Japonec osaměl, ale než se dal do vybalování svých věcí, pustil si televizi, jak byl zvyklý Na obrazovce se ale místo programu objevilo pouze „zrnění“. Vyzkoušel různé kanály, avšak všude to bylo stejné. Okamžitě zvedl telefon a stěžoval si v recepci, že má jeho televize poruchu. Úslužná noční recepční se omluvila a slíbila, že k němu ihned pošle opraváře. Ten přišel za pět minut. Podíval se na televizi a vzápětí na své hodinky. Ukazovaly dvacet minut po dvanácté. Tak to je jasné, televize už nevysílá. „Ale jak to mám vysvětlit Japonci zvyklému na desítky programů a nonstop? To bude těžké!“ povzdechl si technik. 
Televize tehdy končila svoje vysílání o půlnoci. Na obrazovce se objevila státní vlajka, vlající ve větru, a zazněla státní hymna, čímž končil každodenní program. Československá televize zahájila provoz 1. května 1953. První televizní vysílač domácí výroby byl umístěn na petřínské rozhledně. Dosah obrazového signálu byl 50 km, v některých případech dokonce 100 km. V roce 1973 měla dva programy ČT1 a ČT2 a začalo pokusné barevné vysílání.