O ZASLOUŽENÉM POHŘBÍVÁNÍ METROPOLE

Ota Ulč
O  ZASLOUŽENÉM  POHŘBÍVÁNÍ  METROPOLE
Měl jsem problematické potěšení   seznámit se s několika takovými končinami.
Například filipínská Manila, v níž spolu s dvouměstím Quezon City se tísní  aspoň 4 miliony  obyvatel. Končinu bych popsal třemi slovy: DOPRAVA - ZLOČINNOST  -
KONTRASTY.  Zájemci o odumírání státu, račte tam zavítat - stát tam již vesměs odumřel. Jezdí se tam  chaoticky, individualisticky, anarchisticky. V porovnání s tamějšími podmínkami,  v Paříži či Římě  za volanty sedí  opatrní, ohleduplní gentlemani,  New York je poloopuštěná prázdnota, tokijští šílenci  přestanou vypadat šíleně.  V Manile jakoby neexistovali dopravní policajti s píšťalou a rovněž tak signální zařízení, a proto se několikrát denně asi milion vozidel ze čtyř směrů do sebe vklíní  a zmáčknutými  klaksony se domáhá pohybu.  Nikdo nikomu neuhne.
Zločin - téma nevyčerpatelné: Statistiky tvrdí, že Filipínci  osmkrát častěji vraždí, než je tomu v mordýřské Americe. Vlastníte-li automobil,  nejspíš se vám nikdo do něj nevloupá.  Lupič si totiž na vás počká, přiloží kudlu ke krku  a  rádi  vydáte kl9če, aby držitel nože odjel bez vás. Znamenitě vyzbrojené obyvatelstvo  prý má víc zbraní, než armáda a policie dohromady.  V novinách jsem tam postřehl  reklamy i na kulomety.
Ony kontrasty:  banka ze skla a mramoru,  a  u postranního vchodu podúředník krmí vepře. Mrakodrap, k němuž se přílepily barabizny z plechu, prkýnek a papundektu. Ve dvoumetrových chlévech  vegetují pošetilci  ze vzdálených ostrovů, kteří přišli za světly velkoměsta. Zlatá horečka  modernity. Filipínská buržoazie není diskrétní, ale naopak ostentativní,  extravagantní,  exhibicionistická. Bohatství, opulence, luxus se inzeruje.  Na vysušených močálech   vznikla ukázková  čtvrť  Makati, s vlastním starostou, hasiči a zbrojnoši. Privilegovaná  existence , luxus v piplaných enklávách, pokud možno v hollywoodském stylu.  Fontány, vodotrysky, orchideje. Pouhých pár kilometrů ale postačí a  dojede se  do ubožácké kolonie Tondo, kde na  hektarech odpatků  živoří tisíce ubožáků.
Manila ale i při sebelepší sebedestruktivní snaze na úroveň Kalkuty to nemůže dotáhnout. Přejmenováno na Kolkata, obyvatel  podle posledního odhadu (2005) již přesahujících 14 milionů , svůj dojem jsem oznámil na pohlednicích se sdělením "  To největší na východ od Osvěčími."  Tam jsem potkával  tvory žebravé, malomocné, zdeformované, všelijak uťaté, houfy chudáků, kteří se na chodníku narodí, žijí, plodí a umřou.  Žebrající dětičky by se dobře fotografovaly, ale cvakal jsem spíš zubama, když jsem dal klukovi peníz a on padl na kolena a dal se do líbání vyšmachťaných sandálů. V zápětí ho odkopl hotelový hlídač, aby neobtěžoval bílého pána. Hieronymus Bosch by si užil.  Indie poslouží  těmi nejapokalypičtějšími prototypy. V Kalkutě před hotelem Grand Oberoi  jsem se seznámil  s tak zvaným spider man: pavoučí muž, šinul se půl metru nad chodníkem,  pouze hlava poněkud lidská. Děsily mě jeho inteligentní oči a plynná angličtina, dával jsem mu nějaké  rupie,  s pocity viny, že to nejsem já, ten kalkutský pavouk, a on mi vděčně kynul.
Ústřední vláda v New Delhi  suspendovala vládu v onom státu West Bengal, jež se dostala do rukou velice militantních komunistů. Já bych byl tehdy v Kalkutě fandil snad i maoistům, ale poněvadž  by k vyřešení kulatý předseda  nevystačil,  řešení  by asi muselo být nukleární.  Vyhodit Kalkutu do povětří - tak mi zdůrazňoval  jeden Angličan u ginu - a vystavět ji pak někde jinde. Nebo ji raději vůbec nevystavět.
Bengálci smýšlejí o Češích vřele. Snacha  Rabindranátha  Thákura, jejich nejproslulejšího básníka, byla Češka, vlastně Moravanka.
-     -     -
Jak Manila, tak Kalkuta trpí notnou přelidněností.To zdaleka není  úděl amerického Detroitu. Založen ve státě Michiganu v roce 1701 jako výkupní stanice kůží
a zásluhou  vzniku automobilového průmyslu, jehož se stal centrem koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století, Detroit zmohutněl, stal se  čtvrtou  největší americkou metropolí,  oslňující architekturou, jíž se dostalo lichotky "Paříž Západu." Honosil se oprávněnou pověstí  jednoho snad nejbohatšího města kdekoliv, s rekordně  vysokými průměrnými příjmy. V dobách první československé  republiky tam z Mladé Boleslavi  přijížděli mladí inženýři k dlouhodobému získávání zkušeností. Vrcholu prosperity Detroitu dosaženo po druhé světové válce, k jejímuž vítězství   znamenitě přispěl její tehdy obrovský industriální výkon: 75 procent vší válečné produkce dodal Detroit. Dotáhl to k rekordnímu počtu 1,9  milionu obyvatel v  roce 1950, těch ale v roce 2010  zbylo jen 710,000 čili něco málo přes jednu třetinu. Zdaleka víc než  negativní dopad  početního úbytku bylo jeho složení a zejména ekonomický výkon těch odešlých.  Z původních 816.000  rezidentů bělochů  nehispánského původu  jich totiž zbylo  jen 56.000 čili necelých 7 procent. Nynější situace je taková, že naprostou většinu - 80 procent - tvoří černoši.
Mamutí množství  obydlí, odhadovaných v počtu 80.000, je opuštěno,  zvandalizováno,  zdevastováno. Tuze tristní dojem, s obtížemi lze najít vhodné přirovnání.  Poněkud Hirošima z roku 1945, nikoliv ovšem ve své nynější  zářící  obdivuhodné podobě.
Na rozdíl  od velmi mnohých států, včetně těch evropských,  v  USA je daňová báze značně decentralizovaná. Školy, nemocnice, policie, všelijaké služby  se financují z peněz tamějších rezidentů - osob jak fyzických , tak právních.  Čím  víc plátců, tím lepší služby  - a naopak.
Příčin úpadku bylo několik:
Zahraniční konkurence, zejména zásluhou znovuzrozeného automobilového průmyslu v porobeném Japonsku a Německu.
Byrokratické překážky a neutuchající rostoucí požadavky  odborových svazů. V případě Detroitu, jich bylo a stále je 48 (čtyřicet osm). Dostatečný důvod, aby   mnozí zaměstnavatelé se začali rozhlížet po přijatelnějším investičním klimatu.  Ten nacházeli ve státech jako Alabama a Jižní Karolína.
Detroit  svou rozlohou 140 čtverečních mil  je  větší  než Boston , San Francisco a ostrov Manhattan dohromady. Avšak jeho daňová báze se smršťuje a požadavky  naopak mohutní. Privátní průmysl odtud prchá, většina dosud pracujících  zaměstnanců jsou ve veřejném sektoru.. Město teď má na své výplatní listině víc penzistů  (18.000) než aktivních zaměstnanců (10.000).
Zatím co průměrná délka času, v němž je policie schopna dorazit na místo volání, je 11 minut,  v Detroitu je to 58 minut. Nefungují další služby jako zdravotnictví,  noční osvětlení, odvoz odpadků. Detroit vede mezi velkými městy v rekordním množství  zločinnosti - je téměř třikrát větší než v nedalekém Clevelandu. (Tam  nemilou zkušenost zažili čeští literáti Arnošt Lustig a Josef Škvorecký, účastníci  sjezdu SVU - Společnosti věd a umění.  Po zasedání si večer vyšli na zdravotní procházku, kde je oslovili dva pánové tmavé pleti, s pistolemi a požadavkem  rozloučit se se svými penězi, jak se věru stalo.)
Už po dobu půl století,  městská správa je v rukách Demokratů - jedné politické strany,  s výtečným pokušením se dopoustět nepravostí.  Též s katastrofálním výsledkem riskantních investic, vyčerpaných penzijních fondů, výstavbou  impozantních budov, jež si město nemůže dovolit. Zaměstnavatelem  větším než General Motors a Chrysler je školní správa. Školy fungují mizerně, pouze 7 procent žactva v osmé třídě zvládne požadovanou gramotnost.
V roce 2008 Mitt Romney varoval před vládní íniciativou finančně zachraňovat automobilový průmysl,  což by ve svých důsledcích vedlo ke zničení Detroitu.
Tam se svým  hlavním administrativním centrem pouze zůstal někdejší dominující, posléze  bolestně churavějící kolos General Motors.   Ford, který nevyhlásil bankrot,  má svou bázi v nedalekém Dearbornu.
Před posledními prezidentskými volbami,  17.října 2012 Obama varoval voliče, že hlas pro Romneyho  by znamenal neštěstí  bankrotu pro Detroit.
V červenci 2013 Detroit vyhlásil bankrot.  Dluží 18 miliard dolarů  víc než sto tisícům  věřitelů. Ti se v nejlepším případě dočkají zlomečku svých peněz..  Když dojde k takovému řešení,  všichni strůjci takové katastrofy  mají dostat automatickou výpověď.
nikoliv však v tomto případě. Jejich většina  urcitě nezamíří do kriminálu..
KONEC