Pražské průvody

Za mého mládí bývaly v Praze průvody. Buď sokolské, dělnické nebo třeba řeznické. Naše asi patnáctičlenná parta se vždy sešla v naší malé chaloupce, kde byly pouze 2 místnosti. Dodnes nechápu, jak se nás tam patnáct vlastně mohlo vejít. Snažili jsme se vycházet brzy, asi ve čtyři hodiny ráno, abychom mohli stát v hned v první řadě. Pamatuji si na mou tetu, která se k průvodu trmácela téměř hodinu v krásných, ale nepohodlných botách na podpatcích. Přišel večer a naše parta už se chystala spát. V tom ale přišla tetička, v jedné ruce střevíce, v druhé klobouk a se slovy: "Víckrát mě Praha neuvidí!" zakončila dlouhou cestu, kterou celou ušla bosa. Na tyto pražské průvody dodnes ráda vzpomínám.