Moje první

Jsem vystudovaný doktor práv. Studoval jsem na dálkovém studiu, studoval jsem po večerech a po nocích. Poté jsem pracoval jako dělník ve fabrice. Teprve později jsem začal pracovat také jako kriminální rada v té nejvyšší sféře.
 Jaký mám pohled na život dnes a před lety? Pořád stejný život - je krásný, ale jenom jedna věc je špatná a to je že tady není práce, zaměstnání pro mladé,  hlavně u nás na severu je to strašně špatné.
Moje rodina? Žádnou rodinu nemám žiju sám. Mojí oporou jsou moji přátelé.
Měl jsem velký koníček – cestování, ale teď už nemůžu courat po světě. Domluvím se perfektně španělsky, portugalsky, italsky a francouzsky. Jezdíval  jsem po světě se svojí přítelkyní. Rozešli jsme se kvůli mé nemoci, vážněji mě zasáhla asi před  dvěma lety, přišel jsem o nohy. Nechci, aby se tím trápila, má nárok žít s jiným mužem a nechci, aby stála vedle mého vozíčku. Nevím jestli to byla moje první velká láska, ale byla to láska
Jaký mám pohled na dnešní mládež? Mládež je pořád stejná a nám dědkům a babičkám se to nelíbí, protože si myslí že to bude pod nich.
 Moje první pračka? My jsme doma měli první elektrickou pračku, když ostatní ještě prali v potoce. Moje první džíny? Nosil jsem je v Jižní Americe, byl jsem první kdo je měl ( rok 1964/65) a u nás  byly až okolo roku 1968.
 První počítač? Žádný nemám, mám k němu odpor.
 Moje první televize? Měli jsme ji v Polsku a na tu jsem se mohl koukat jedině, když mi to rodiče svolili.