„Když větší díl života pominul a ten zbytek, který je snad ještě před námi, je stále a stále menší, tu člověk najednou zpozoruje, že se nějaký děj již poněkolikáté opakuje a že je to stále podobné,“ říká v úvodu svých unikátních vzpomínek Svatopluk Slavík. „Potom snad začne trošku uvažovat o tom, co bylo, co vytvořil, co zná a nebo umí a chtěl by si z toho možná postavit jakýsi pomník, protože pochopí, že je již na konci. Zanechat nějakou trvalou památku, že tady byl a žil. Ani já nejsem výjimkou.Ten můj pomník, toto moje vyprávění, nebude tvořit jakýsi ucelený děj, ale jen popis událostí možná hodně na přeskáčku, tak jak vzpomínky jdou.“
Svatopluk Slavík
Text Honby za větrem si můžete přečíst po kliknutí na soubor
pdf.