Sokolovna - Unhošť

Přístavba sokolovny  v Unhošti  - 1971 – 1978.  
 
        Při některé schůzi  sokola jsem kdysi našla lístek, co se za komunistů v Sokole udělalo! Nikdo už nevěděl.
Zapomněli – co by byli po revoluci (1998) pronajimali kdyby nebyla za tohoto režimu sokolovna přistavěna.
Ano, takovým bláznem byl Karel Stejskal tajemník města První se středoškolským vzděláním „Obchodní akademie Beroun.“ Za jeho vlády bylo postaveno a opraveno mnoho objektů.
         Již před válkou byla plánovaná přístavba sokolovny. Řikalo se , že Pavel Stádník seděl na penězích a proto se před válkou přístavba neuskutečnila. Druhá světová válka přístavbu oddálila.
        Po osvobození v roce 1945 se cvičilo.  Když přišla doba bálů konaly se zde bály.  Když Ondřej Přerost podnikatel a Jiří Jiříčka zubař, muzikantům zaplatili, tancovalo se  třeba do rána do 10 hodin.
          Přišlo období po sletu a nastup komunistů vylučování a vyhazování ze sokola. Odnesl to i můj bratr Jaroslav Malý, byl na vojně u Černých baronů.
Pozdější, spojení se sportovním klubem Slovan a nové jméno   Dynamo  Unhošť. Dále se nic nedělo.
           Přišel  nový tajemník Karel Stejskal (jak se tenkrát volilo napíši  jinde).
            Trochu popíši. Sál nevelký ještě když se kolem sesedly  garde  dvěma řadami  sál se zmenšil (s oblibou jsme  tancovali kolem a občas šláply některé na nohy. ) V té době nebylo vhodné aby svobodná dívka šla sama na ples. Proto garde – dámy, také drbny.
            Podmínky na občerstvení byly strašné. Zajímavé bylo,. že se zde nikdo nenakazil. Topilo se ve vysokých kamnech, kamna  občas vybouchla. Suchý záchod na chodbě, plno vůně kolem, umýt ruce nemožné.
             Dole malá místnost , kde  se čepovalo pivo a také jedlo. Naproti  místnost, to není snad správný název. Prostor kde byla halda uhlí.  Sice zavedená voda, také  vařič  na kterém vojáci z Čeperky vařili  minutky.  Okénko kde jsem prodávala dorty, vařila kávu, samozřejmě něco sladkého prodávala pro dámy - griotku, kmínku atd. Pomáhala mi paní Paštiková a  nevím už která žena myla nádobí. Kluci sportovci roznášeli pivo, nahoru na  sál. Na konci vysypaly kapsy a většinou se vybralo  patnát tisíc. V  té době to bylo hodně peněz. Někdo z obsluhujících musel vyhrát prasečí hlavu k ránu  se  podával ovar s křenem, To byla veškerá odměna.  (Obsluhoval také otec slavného hokejisty Pavla Patery.)
      Když můj muž Karel Stejskal viděl ty podmínky. Pokusil se  opatřit peníze na přístavbu v roce 1972. V roce 1973 dostal  přislíbené Přístavba mohla být  jen na stranu ke škole. Po této straně byla přistavena  nářadovna, přísálí.  Za jevištěm dole po celé šíři  kotelna, sprchy, byt  domovníka, který se měl starat o úklid a chod domu. Přístavbou za jevištěm vznikl velký prosto po celé šíři budovy, kde se schůzovalo   a  konaly se zde různá setkání. Po levé straně jeviště byla kychynka.
        Stavba v akci Z.  Peníze  byly, ale nebyli brigádníci. Měl s tím strašné problémy. Kdo by byl ze soudruhu dělal zadarmo - nikdo. Vytloukal to vojáky  z Čeperky.  Velmi  často jezdili vězni z Vinařic, velmi drazí byli dozorci. Velkými těžkostmi se stavba dokončila, půjčil kotel na stavbu družstevních domů v ulici Pionýrů. Zemřel dříve než mu  kotel vrátili  předseda už podlahu v sále nedokončil.. Měl jiné zájmy. 
       Sokolovna byla po roce 1989 vrácena sokolu. V roce 2012 živoří a kdyby neměli tuto přístavbu nevím co by pronajímali.
 
   Po roce 1990 jsem v muzeu uskutečnila dvě sokolské výstavy.
   Jíří Pergl napsal dva články do Listů z Unhošťska.
    Pokud žila Mirka Šefčíková-Bobková. Setkávaly jsme se  dvakrát do roka  přijížděli –li také sokolky bydlící po celé republice. Mirka zemřela  po její smrti se už nikdo nenašel, vše ustalo.
 
                                                        Naděžda Stejskalová - Malá