První světová
Naděžda Stejskalová
4.10.2015
Bylo to již v květnu 1917 tedy v době kdy , ještě neuntichla děla na frontě.
Obětem 1. Světové války.
28. října 1964 uplynulo 40 let od odhalení pomníku obětem 1. Světové války v Unhošti.. Ano,již čtyřicet let zdobí tento hodnotný a umělecký pomník sad Obránců míru a je pěknou ozdobou našeho města. Chceme vás dnes seznámiti s jeho vybudováním.
Bylo to již v květnu 1917 tedy v době kdy , ještě neuntichla děla na frontě a v Unhošti již byl slavnostně položen základ k novému městskému parku v severozápadní části města při silnici k Pletenému Újezdu. Slavnost se konala za přítomnosti žactva i učitelstva, zástupcu městské rady a veřejných ústavů. Po vyčerpání programu odebralo se žactvo chlapecké i dívčí školy se stromky na místo budoucího parku a vysázelo tu 30javorů. To ještě válka pohlcovala tisíce životů. Ihned po jejím skončení vznikla myšlenka postaviti na tomto místě pomník k uctění padlým ve světové válce. Za tím účelem bylo také ustanoveno komité k realizaci této myšlenky. Jelikož tento sad neměl dosud jméno bylo k 21. Březnu 1919 usneseno pojmenovat jej „Sadem legionářů“ a přilehlou ulici „U sadu legionářů“
V únoru 1924 přejímá Tělovýchovná jednota Sokol od komité veškerou akci pro postavení pomníku padlých součastně s hotovostí 20.062.65 Kč. Zvolena zvláštní komise z bratří: V. Zeimana. Judr. Karla Karase. J.Seiferta, J. Černého aj. Helcla, která v říjnu vypůjčila častku 16.000-Kč a z této částka odepsala Městská spořitelna 10.000.Kč jako dar. Dalším větším darem bylo 10.000.-Kč věnovaných městským zastupitelstvem. Značná část výloh byla uhrazena sbírkou od občanů.
V předvečer odhalení pomníku tj. 27. Října 1924, byla dramatická jednota Tyl v režii Františka Veselého v sokolovně sehrána divadelní hra R. Rable: ZVONY. Druhého dne 28. Října v den šestého výročí osvobození, byla slavnostně, za velké účasti občanstva a všech korporací provedeno odhalení pomníku. Slavnostní průvod vyšel z Pražské ulice a u sadu Legionářů byl již očekáván občanstvem. V průvodu šli i příbuzní a pozůstalí po padlích a členové zpěváckého spolku Lípa. Za zapění hymny přistoupil starosta Sokola V. Zeiman před starostu města Dr. Karla Karase, přednesl zprávu o vzniku pomníku a prosil jej araby tento pomník převzal v ochranu. Poté přečetl seznam 55 obětí. Pomník uměleckého sochaře Vojty Zeimana představuje v životní velikosti vojína smrtelně raněného, vlevé ruce drží pušku a pravou rukou svírá ránu na prsou kácí se nad rovem svých padlých soudruhů.Socha je ulita z bronzu a stoí na žulovém podstavci , jež nese nápis „Obětem světové války a po stranách má bronzové tabulky se jmény 55 obětí.Hlavní řeč při odhalení přednesl řečník Graif a slavnost byla ukončena státní hymnou zapěnou zpěváckým spolkem „Lípa“. Celá slavnost byla osvětlena paprský odpoledního slunce a žloutnoucí listí na mladých javorech tvořila rámec slavnosti.
A nyní pár slov o životě autora pomníku: Vojtěch Zeiman se narodil 1. 5. 1896 v Mnichově Hradišti přišel se svým otcem do Unhoště asi v roce 1901 . Zde chodil do obecné i měšťanské školy a protože jako kluk měl skony k výtvarnictví, absolvoval v létech 1910 - -1914 kamenickou školu v Hořicích , pak s přerušením války čtyři roky navštěvoval Akademii výtvarných v Praze. Byl žákem J.V. Myslbeka a J,Štursy. Po absolvování pracoval soukromně, dva roky byl profesorem kreslení na reálce v Lipníku nad Bečvou, pak byl zaměstnán v Paříži u Italské firmy Orsini a po smrti svého otce se vrátil domů. Od roku 1927 až do roku 1956 pracoval v závodě Rako v Rakovníku jako výtvarník a později až do roku 1959 pracoval pro armádu. Nyní je důchodcem.
Svou sochu pro pomník padlých v Unhošti tvořil ve svém pražském atelieru téměř celý rok. Modelem mu stál jeho známý Dobroslav Zdrubecký, jinak známý pod jménem Ferda, syn sládka z blízkého Pavlova. Stejnokroj měl vypůjčený z kasáren Krále Jiřího v Praze. Pomník byl pak odlit z bronzu u bratří Bartáků v Libni a žulový podstavec vytvořil kameník Josef Volf z Kladna.
Léta plynula a dne 2. Dubna 1940 byl z nařízení Oberlandratu v Kladně Legionářský park i prostranství po obou stranách přejmenováno na Karlovo náměstí. O dva roky později 19.1.1942 podává Unhošť okresnímu úřadu vyžádané hlášení o místním pomníku padlých, jemuž hrozil stejný osud jako kostelním zvonům- přeměna na válečný materiál. Hlášení bylo tak obratně stylizováno, že se jedná o vojína rakouské armády a tak dále a pomník byl zachráněn.
Počet obětí 55 uvedených na pomníku se však změnil v roce 1946 kdy se vrátil do Unhoště po 30 létech Karel Kodeš, dělník narozený v Unhošti 22.7.1895. Narukoval byl prohlášek za nezvěstného a jeho jméno uvedeno na pomníku. Tím se tedy počet snížil na 54.Také jméno bylo znovu změněno dne 25.10.1951 na Sad obránců míru. Pomník obětí je stále krásnou ozdobou, jako jedno z mála uměleckých děl zdobících naše město. Nemá tu ovšem ideální prostředí a navrhované přemístění do parku na Tyršově náměstí by mu dalo teprve vyniknout. V poslední době se jedná o doplnění jmen obětí druhé světové války a s důstojnou úpravou celého sadu. Jeho udržování obstarávají ochotně obyvatelé okolních domů baráčníci i školní mládež.
autor :Jaromír Šmíd - článek ze Zpráv vlastivědného muzea v Unhošti.
Přepsala v roce 2014 nsm