14. června 1953 byla v Unhošti velká sláva.
ROZHLAS PO DRÁTĚ.
14. června 1953 byla v Unhošti velká sláva. Ten den zahájila předsedkyně Barbora Čadková vysílání rozhlasu po drátě. Unhošť byla pokusným králíkem, byla totiž první obci v celé tehdejší Československé republice, kde byla tato vymoženost zavedena. Šuškalo se , že to bylo přičinění tehdejšího ředitele státního rozhlasu Rudolfa Šervicla, unhošťského občana se pak stala cílem návštěv z obcí. kde se chystali rozhlas po drátě zavést a stáli o zkušenosti. byl to důvod k oslavě?
Mělo to svoje klady. Například odpadla spotřeba proudu a tak při stejném poplatku, byl náklad poněkud menší. Také pořizovací náklad aparátu byl nízký , navic jej bylo možno splácet po neuvěřitelných malých splátkách. Posluchači v Unhošti jako průkopníci měli instalaci zadarmo. Největší předností byl nerušený čistý poslech. Skutečnou vymožeností bylo místní studio, které prostřednictvím rozhlasu po drátě oslovilo občany doma. Na druhé straně těch pár wattů proudu! Fanouška hifi by kvalita poslechu na primitivní reproduktor s velmi omezeným frekvenčním rozsahem těžko uspokojila. Místní vysílání - to byla prodloužená ruka strany a vlády. I lovec exotických stanic přišel zkrátka. Namítnete, že stejně posloucháte jednu stanici? A je to šidlo z pytle venku! O to právě šlo!
Pěkně přivázat ke drátu, toho domácího hlídače Luxemburgu, Beromünsteru, Mnichova se vám zachtělo holenkové! Už tak leze do peněz rušení toho západního jedu! Jak jinak zavřít všechny ty kohoutky, kudy proudí protistátní propaganda a shnilá kultura! Však si to soudruh Šavilov z Leningradu pochvaloval, když byl v závěru příprav na zavedení vysílání na návštěvě v Unhošti. Napsal chválu i do unhošťské kroniky. 9.8. 1953.
Přes všechno se ukazalo, že o výsledku věcí nerozhodují stranické fermany a usnesení. Nakonec se rozhlas po drátě vžil natolik, že lidé netrpělivě čekali na jeho vysílání. Pro každé úterý totiž Václav Šefčík a učitel Jaromír Šmíd připravovali vlastivědné besedy a tak zajímavým způsobem, že Unhošť bývala v době vysílání vylidněna a lidé přilepeni k reproduktoru. Za dest let jich bylo kolem stovky! Předtáčel je další učitel Karel Prikner. Jmenujeme-li je, uveďme i další - šéfredaktorem byl J. Černý, technici Karel Jupa a Anna Paterová. Rozhlas po drátě skončil 31. července . Techniček se tu vystřádalo několik, o bezporuchový chod na venkovním vedení se staral Jaroslav Hudený.
Jednou se stalo, že jedna manželka si naříkala, že jí špatně hraje radio, byla to jen dřevěná bedýnka kde byl anplión. Jarda Hubený jí otevřel a co nenašel, manžel si tam schovával peníze a měl už našetřeno 30 000,-Kč.Byl vášivým rybářem.Jméno raději neuvádím.Bydlel v 1.patře u Lípy.
Pomineme-li užitečnou úlohu v informovanosti občanů, není čeho litovat. Doba je jiná, tempo narostlo, času při záplavě informací ze všech stran je málo. Tak snad až v lepších časech při sledování televize z místního studia!
nsm