Revoluce 1945 Unhošť
Naděžda Stejskalová
8.2.2016
Revoluce v Unhošti. Blíží se 5. květen , 70. výročí revoluce. Napište – napiš, něco co si pamatuješ z května 1945. Dumám co v mé mysli zbylo, ejhle co doklady! Probírám se, nacházím. Bylo mi 20 let, pracuji v uměleckém knihařství Josefa Brouska. Asi v březnu 1945 se v dílně objevil Jaroslav Špaček pozdější předseda revoličního NV a dávají dohromady nějaké razítko.
Revoluce v Unhošti.
Blíží se 5. květen , 70. výročí revoluce. Napište – napiš, něco co si pamatuješ z května 1945. Dumám co v mé mysli zbylo, ejhle co doklady! Probírám se, nacházím. Bylo mi 20 let, pracuji v uměleckém knihařství Josefa Brouska. Asi v březnu 1945 se v dílně objevil Jaroslav Špaček pozdější předseda revoličního NV a dávají dohromady nějaké razítko.
Otec má na zdi velikou mapu a zaznamenává jak rychle Němci ustupují. Nálety bývají velmi často v poledne, jeden den přijdu domů a rána velmi blízko, lezu pod stůl a máti říká: to by už bylo pozdě, byla to bomba shozena za sedmi domky v zelničťatech, tím vznikl nový rybníček. Bylo to při náletu na kladenské nádraží. Když byl nálet v noci je osvícené celé nebe.
20. dubna 1945 přijel z Ústín/L. můj nastávající muž Karel Stejskal, po 4 náletech v Ústí. Jen jednou byl v krytu, kde někteří lidé zešedivěli. Bylo to prý hrozné, kryt lítal na všechny strany. Od té doby s ostatními nasazenými kamarády chodili na kopec a dívali se jak bomby dopadají na Ústí. Do Ústí se už nevrátil.
Účastnil se příprav ve skupině generála Šidlíka, byl spojkou dr. Šnoblovi, veterináři. (Nebyl ještě voják, bylo mu 25 let). Později byl na vojně na pět měsíců.
Před revolucí je Unhošť plná „Národních hostů“, jsou to celé německé rodinyutíkají z Polska, mají touhu co nejdříve být blízko západní hranice. Unhošti v tu dobu nedostanete kousek chleba. Ještě, že jsou zde krátký čas. Snaží se co nejdříve dosáhnout německou hranici. Proslýchá se, že bude konec války.
Je navečer 4. května 1945 odlepujeme německo – českou firmu Buchbinderei - knihařství Josefa Brouska. Byla napsána ručně na bílém papíru přilepena škrobem, visela pod okapem, přežila celou válku. Po šesté hodině jdu domů slyším řinčení kovu na Obecnici odstraňují vysoké kovové V V znamenalo, že Viktoria Vítězí na všech frontách pro Evropu, tím řinčením oznamovaly jejich konec.
4. května svolal Jaroslav Špaček schůzi do spořitelny kde sídlilo Národní souručenství, vedoucím byl Josef Mitellbach. Nedostavili se komunité, že prý nedostali pokyn z Moskvy pravil Karel Kyliáš obchodník, další Podlešák kovář, Karel Pech listonoš. Na další schůzi už přišli.
Pátý květen ráno aPraha volá o pomoc, ve městě zmatek, povolávají vojáky. Otec jako ruský legionář, přišel bez vyzvání a přivedl sebou několik vojáků bydlících v sedmi domkách k Pletému Újezdu.
Sedmnácti letému synu nařizuje, ať nikam nechodí. Další docházejí na vyzvání nebo také sami.
Na radnici podle pokynů, řídí vše Jaroslav Špaček typograf první předseda národního výboru, Vendelín Šimek pracovník městského úřadu, Antonín Šnobl zvěrolékař, jak se tam dostal nevoják Karel Stejskal nevím. (Dostal vyznamenání),
V uniforně důstojníka se tam mihnul cestmistr Datel někdo zjistil, že nikdy nebyl ani vojákem. (Trochu ostudy). To už se dostavil brigádní generál Václav Šidlík, přijel na kole přes Suchý mlýn. Varován Virglem restauraterem s Čeperky,
Na radnici už vlají vlajky česká, anglická, ruská. Praha stále volá o pomoc, chybí mléko atd. Zprávy z vesnice jsou kusé nezřetelné. Vlasovci jdou na pomoc Ruzyni. Z náměstí v Unhoště mezi školami je vidět jak tahnou kolem Horního Bezděkova.
Zdeněk Hofbauer do místního rozhlasu přečetl projev Kutlvašla. Německo kapituluje. Velmi brzy přijíždí do Unhoště skupina američanů s Berouna s parlamentářem kapitánem Hillem, krátce se zastaví na radnici, vrací se do Berouna a podle úmluvy stahují zpět až k Plzni.
Od Prahy přijížděli ozbrojeni Němci, lidé se poschovávali, to už po náměstí přicházel statkář Emanuel Harant v uniformě majora. Uklidňuje občany a jde Němcům naproti, Harant mluví plyně německy, stoupne na stupátko a odvádí je směr německé hranice.
Vojáci kteří se shromáždili na dvoře radnice, dostávají rozkazy zajistit poštu, mlýn, Fasto- Hurta, státní dvůr. Přednosta pošty Václav Šíma umožnil spojení s Londýnem. Část vojáků jde odzbrojit Moravcovu mládež na Čeperku. Zde byl můj otec. Vzdali se až v odpoledních hodinách, po shomáždění na dvoře městského úřadu jsou odvedeni do Kladna.
Můj bratr přes zákaz otce. Neuposlechl a ještě z dvěma kamarády Vaškem Pospíšilem a Jardou Pechačem nakladali někde u Smečna pancéřové pěsti..
Tito tři mládenci se vydali na Prahu s panem Sýkorou, bylo jich více., to už si nepamatuji kdo. Bratr mluvil jen o Viktoru Johnovi jak rychle seskočil s auta a dále nejel. Ti co jeli dál ku Praze, prohledali zahradnictví u Vlčka, kde na malém autě – dodávce byl malý kulomet, nikde nikdo pokračovali dále, ale to už od Jenče přijížděli Rusové. Měli štěstí nikdo nedomyslel co by se mohlo stát, jako v Hostivici. ( To vlastně ani nevěděli).
Skupina mladých mezi nimi jsem byla i já se shromáždili v chlapecké škole, kde byli Mirek Majer, Franta Jakovec, František Beran, Olda Hrudka, Soňa Makovcová, Naďa Malá, Miluška Osvaldová a sourozenci Cemprovi, bytem v Lipsku.
Nepamatuji jak jsem se tam dostala. Asi po ránu než jsem došla do dílny po pěti dnech jsem se vrátila do dílny zhubla o 7 kg, Brousek se jen zeptal kde jsem byla. Byli jsme v prvním patře chlapecké školy, lepili jsme transparenty v angličtině, později v ruštině.
Mezi tím se nám donášelo, jak v dívčí škole v suterénu řádí někteří občané města. Otta Pochman majitel železářství vedle soudu, dodával chlast. Řádili tam tací co byli za Němců zavřeni a nebo měli sami jak se říkalo máslo na hlavě. Když už to bylo neúnosné, zakročila ředitelky Cicvárková bylo jí líto žen a dětí. To byla slova paní Šnoblové manželka zvěrolékaře s kterou tam vařila. Její muž zvěrolékař nechal tenkrát porazit krávu a koně, aby měli z čeho vařit, ( musel za vlády komunisty Kyliáše, dodatečně tato zvířata zaplatit). Mezi tím se dozvídáme, že přes Martina Hoška přehodili deku a mlátí ho, pak se proslýchalo, že před něj jezdili nakladním autem na Kobyle je prostor nad Kyšicemi Tak měl dopadnout i Náprstek z Přítočna. Vím. že po létech potvrdil dr. Poláček když našli dva mrtvé u hřibitova u Velké Dobré. Což bylo vlasfně velmi blízko, kde se říkalo na kobyle. Martin měl v kapse legitimaci a druhého nepoznal. Martin Hošek k nám chodíval do dílny oblečený, jako gestapák, Brousek se ho ptával. „Martine, ty se po válce nebojíš?“ (bylo to přede mnou v knihařské dílně). „Proč bych se bál, já jsem lidem pomáhal“ Říkalo se, že byl Martin varován, aby do města nechodil, nedovedl si představit co je revoluce.
Měl být špionem pro Anglii, přišel prý dotaz, co se s ním stalo a bylo odpovězeno, že padl hrdinskou smrtí.
Slova Karla Bočka: pomohl, otci mlynáři z vězení na Pánkráci. Nesměl ale a provozovat živnost.