Od kuliček k Pokemonům

Jako děti jsme v si době nedigitální plácali z blátíčka nebo písku bábovičky, později jsme hráli kuličky, na vyvku atd. Později jsme přešli na karty, Člověče nezlob se, dámu a šachy. Také různé míčové hry, pinec, tenis atp.

A přišla doba digitální. Objevil se Ingres a v poslední době Pokémon. A zde se ale zdá, že tato oblast je doménou mladých lidí odkojených PC hrami atp. Kolem sneiorů to šlo bokem, protože o to neměli příliš  zájem a možnosti tyto hry provozovat.

A co se nedávno stalo. Sedím v autě s kámošema na pokémoništi, lovíme všichni Pokémeny. A přišel hošánek asi 14 let, kouká na nás do auta, měli jsme otevřené dveře. Hošánek koulí očima a ptá se-vy lovíte pokemony? Ti dva kamoši vpředu 30let (to je borec na pokémony) a 55let mu odpověděli že ano. Hošánek se ptal kolik že je jim let. Tak mu to řekli a dosti se divil a říkal, že je z Brna a že je na návštěvě u babičky a že mají v Brně Poke-klub. Zeptal jsem se ho jaký má level, prý 21. Když jem mu řekl, že mám už 28 zatvářil se dosti divně. A když jsem mu řekl, že je mně 80let odpadl a zklamaně odešel. Mám level jen 11, ale mírná lež je pro hošánka motivující aby si tak mladí na seniory nevyskakovali.

Zachránil jsem tím čest veselých seniorů i v oblasti tak složité a náročné jako jsou Pokémoni.