O jedné písničce a Sepekovských kosmonautech

     Budu vyprávět o jedné písničce, která by určitě již zanikla a zemřela spolu se svými vrstevníky. Je trochu žertovná, ale takových konců jako v této písničce bylo a je i v dnešní době habaděj. Naučil mě ji před mnoha lety otec mého švagra pan František Falada na svatbě mé sestry Bohušky, která si brala jednoho z jeho čtyř synů Oldřicha. 
     Vzpomněl jsem až nyní na stará kolena, že by bylo škoda nechat tu písničku „zemřít“ a tak jsem požádal bývalého dlouholetého kapelníka milevské Kovačky Františka Radostu, zda by mohl udělat její notový záznam, když mu ji zazpívám. A to se také tak stalo a je tedy přílohou mého dnešního vyprávění o panu Františku Faladovi ze Sepekova.
     Byl to malý rolník a tak, aby uživil svou rodinu, ke svým políčkům ještě vždy měl nějakou vedlejší práci. Já ho pamatuji, jako dělníka u podniku Vodní stavby, kde pracoval na nové kanalizační síti v Milevsku. A jak to tak bylo, při té těžké práci kopáče, když nebylo tolik mechanizace na výkopové a dočišťovací práce. Tak se také něco po těžké práci v sepekovské hospodě „Na panské“ vypilo. A nyní se tedy dostávám k příběhu, který bych Vám chtěl vyprávět o panu Františku Faladovi, jednomu ze „Sepekovských kosmonautů“, jak se psalo v tehdejším regionálním tisku.
     Hostinec Na panské vévodil, spolu se starou základní školou, sepekovskému náměstí a jeho význam byl umocněn především o sepekovských poutích. Sepekov je známé poutní místo v jižních Čechách. Na sepekovské poutě, po dva víkendy v září, se sjíždí dodnes k Panně Marii Sepekovské věřící ze širokého okolí. Dnes jich sem velká většina  jde jen za zábavou nebo něco koupit v nepřeberném množství stánků se vším možným. Sepekovské náměstí o poutích vždy bylo a stále je plné atrakcí. V současné době je jich ještě mnohem více, mnohem technicky vyspělejších a také rozměrnějších.
A tak snad i z těchto důvodů musela ustoupit hospoda Na panské. Dnes po ní zůstala jen vzpomínka.
     Tehdy jednou z  hlavních  atrakcí, na každé pořádné pouti, býval velký  řetězový  kolotoč, který všem atrakcím vévodil. O sepekovských poutích bylo v restauraci Na panské velmi živo. V této době, jak se říká, „praskala ve švech“. Dole byla vlastní restaurace a nahoře byl taneční sál. Při pouťové návštěvě tolika mládeže byl však příliš malý. To ale tancechtivým dvojicím tolik nevadilo, protože se také často chodily ochladit nebo i rozehřát mimo toto bujaré veselí.
     Večer dole v restauraci sedávali místní občané i hosté, kteří už neholdovali tolik tanci, ale spíš „zlatému moku“. A právě taková partička domácích, mezi  něž  patřil i otec mého švagra, držela svoji zábavu dlouho přes půlnoc a ve svém středu častovali také majitele řetězového kolotoče. Řetězák již odpočíval po celodenní pouťové tůře a ještě se mu asi trochu točila hlava. Stejně tak jeho majiteli a těm „mazavkům“ u pouťového stolu. Nálada stoupala a najednou přišel nápad trochu si provětrat hlavu v zářijové teplé noci na nejpopulárnější atrakci všech poutí „řetězáku“. Slovo dalo slovo a v povznešené náladě jmenovaná parta z restaurace přesedlala na kolotoč. Majitel je samozřejmě svezl na oplátku zdarma,  i když to byl jinak proti dnešním cenám pakatel. 
     A teď se konečně dostávám k „Sepekovský kosmonautům“. Pro všechny účastníky točení to byla velká legrace až  do doby, kdy kamarád od kolotoče unavený z celodenního shonu a večerního posezení s kumpány, kteří si užívali  kolotoče, usnul na židli u obslužného pultu. Pánové na sedačkách volali a pískali. Pak už všichni měli točení dost. Zouvali boty a házeli je na kolotočáře, ale milou obsluhu neprobudili. A tak se rezignovaně točili až do ranního kuropění. Jistě znáte,  jaké je asi nutkání po tak bujaré pijatice. K tomu se ještě přidal chlad zářijové noci znásobený pohybem kolotoče.  A  tak si i v tomto směru dovedete výsledek představit. Vypadalo to, že ti slavní kosmonauti z toho budou mít i nějaké zdravotní problémy. Nakonec je vysvobodily ženy, které šly časně ráno na ranní směnu do kravína. Bylo to v době hlubokého socialismu, kdy se obě velmoce  předháněly kdo dřív a kdo dál do kosmu a tak jejich příhoda dostala přiléhavý název.  Sláva sepekovských kosmonautů se šířila nejen po celém Sepekově a okolí, ale objevila se i v novinách.