Němečtí kluci

Z mého sedmiletého života v Třetí říši vzpomínám často na dva německé kluky. První, který byl asi o pět roků starší  než já byl kulhavý invalida Jockel, který byl obecně znám svými protinacistickými názory.
Po mnichovské dohodě, se večer, asi den před příjezdem německé armády do naší obce, srotila tlupa asi patnácti německých výrostků, hulákali nacistická hesla, a obcházeli naši obec.
Protože čistě židovská rodina, která zde bydlela, pár dnů předtím utekla mimo sudety, skončili u domu, ve kterém jsme bydleli my, to je otec "arijec", matka židovka, která konvertovala v roce 1919 na křesťanství a byla překřtěna z Marie na Evženii a my čtyři děti, pokřtění katolíci, rasově "nearijci".
Hulákali "Češi ven, Židé pověsit" a podobně. V té tlupě byl nejagresivnější kluk, kterého jsem neznal. Byl asi stejně starý jako já a byl asi o pět centimetrů vyšší. Nazval jsem si jej Helmut.
Dav se pomalu dostal do varu, začali na naše okna házet kamení a myslím, že právě Helmutovi se podařilo jedno z nich rozbít. Pak ještě zazpívali "Deutchland, Deutchland über ales" a odtáhli.
Za pár minut jsme uslyšeli křik a ráno našli 100 metrů od našeho domu do krve zmláceného Jockela. Co se s ním dále dělo to nevím. Objevil se až po válce a byl odsunut s ostatními Němci, ačkoli mu bylo nabízeno, že může zůstat.
Někdy v sedmdesátých létech přijel autobusový zájezd z Německa a s ním i Jockel. Setkal se s ním můj starší bratr, se kterým se zdřívějška znal. Na dotaz bratra jak se mu vede v NDR řekl, že "to stojí za hovno, u nás v NDR jsou všichni bývalí největší nacisté nyní velcí Genosse". Na dotaz bratra co jsou to ti "Genosse" prý řekl, že to jsou "soudruzi komunisté" a ostatní jsou "soudruzi nekomunisté". Genosse mají povinnost nosit stranícký odznak, a tak to mají zase pěkně jasné kdo je kdo.Dále požádal bratra, aby mu uvedl, kdo z lidí, se kterými se u nás setkal, je soudruh komunista a kdo jenom soudruh, aby to mohl správně zapsat do písemné zprávy, kterou musí po návratu sepsat.nevím jestli nekecal, ale je pravdou, že jednou u mé služební cesty do NDR, v rámci vědecko-technické spolupráce museli pracovníci vagonky Görlitz přepracovávat presenční listinu závěrečného protokolu, kde uvedli mé jméno s titulem Genosse a já jsem je uozornil, že jsem jen pouhý Kolege. Bratr pak ještě dvakrát Jockelovi psal, ale už nikdy nedostal odpověď.
Druhý německý kluk, Helmut, na kterého dodnes vzpomínám byl typický člen Hitlerjugent. Nechápu, kde se v něm v jeho létech vzalo tolik nenávisti k Čechům a Židům. Jezdíval do práce do Ostravy, stejně jako já, ale někdy jsem ho více jak měsíc neviděl. Že do svých asi dvaceti let nebyl v armádě svedčilo o tom, že je asi vážně nemocen. Kdykoli mne potkal nadával mi do Českých a Židovských sviní a vyhrožoval mi oběšením.
Jednou v zimě, kdy jsme čekali v čekárně na nádraží na vlak do práce, někdo si tiše upšoukl. V té malé místnosti nás bylo asi 15 a puch byl strašlivý. Helmut mne nazval smradlavým položidem a tak mne vyštvali ven na mráz, kde jsem celou zimu čekával na vlak, který měl kvůli vojenským transportům často značné zpoždění.
1. dubna 1945 jsem uprchl z internace židovských míšenců v Kasselu v Německu, kam mne odvezli v říjnu roku 1944. Ukrýval jsem se doma. Koncem dubna se k nám dostavi posel z obecního úřadu s tím, že o mne vědía že se mám ihned ohlásit na pracovním úřadu. Tam se již nepracovalo, a tak mi řekli, že musím příští den ráno nastoupit na kopání příkopuu české školy. Tam mi dali krumpáč a lopatu a označili, kde mám kopat zákop. odpoledne, kdy jsem měl vykopáno do hloubky asi tři čtvrtě metru jsem uviděl, jak se po cestě blíží Helmut, který mne neviděl. Skrčil jsem se do výkopu a když se přiblížil, vyskočil jsem s krumpáčem v ruce. Strašně se polekal. Zakřičel česky "dobrý den" a upaloval pryč. Doufám, že se strachem udělal.
Byl to nejkrásnější mého života v německé říši.
Za dva dny k nám dorazila Rudá Armáda a já jsem už Helmuta nikdy neviděl. Doufám, že neskončil jako Genosse v NDR.
Vzpomíná