Můj 17. listopad

Toto datum je v mnoha směrech moc pro nás Čechy významné. Jelikož jsem se narodila r. 1942, události roku 1939 znám jen z literatury a filmů.
17. listopad  r. 1989 mi utkvěl v paměti, ale byla jsem stranou dění, neboť jsme byli od 15.11. téhož roku, s dětmi a kolegy uč. sboru ve škole v přírodě, na Frymburku. Vše tedy bylo přes zpravodajství z rozhlasu a televize.
Jen vím, že můj syn, „čerstvý student“ 1. ročníku Českého vysokého učení technického v Praze, se jako jiní zapojil do víru dění – vylepoval plakáty, chodil se spolužáky na mítinky…. Jezdil domů do Mostu, vozil propagační materiály, které s kamarády vylepoval.
Pro nás kantory to taky bylo náročnější – normálně v hodinách s dětmi pracovat, raději bychom v té době sledovali televizní zpravodajství. Ale byli jsme disciplinovaní a těšili jsme se domů. Tehdy žádné mobily nebyly, pouze pevné telefonní linky a psané dopisy.
Léta, konkrétně si  letos připomeneme 25 let od té doby. Syn řádně vystudoval, má smysluplnou práci a rodinu, dcera taky řádně vystudovala a pracuje v oboru, kde uplatňuje svou odbornost.
A já po letech kantořiny prožívám seniorský věk. Snažím se být aktivní, organizuji výlety škol. seniorů, pracuji s dětmi  ZŠ prof. Z. Matějčka v Mostě – projekt HRAVÉ ČTENÍ, sama ráda navštěvuji každoročně přednášky UNIVERZITY III. věku.
Vždyť přece život je pohyb.

Marie Vonášková, čtecí babička ze ZŠ prof. Z. Matějčka, Most
12.11.2014