Léta ve školních lavicích

To už je pěkně dávno, vzpomínky už jsou dost roztrhané. Vzpomenu-li si na své začátky v bývalé „národní škole“ v Polabí, nemohu zapomenout na pana učitele Jelínka, který byl mým prvním učitelem. Získala jsem jeho působením vztah k historii, hudbě a zpěvu. Vepsal mi kdysi do památníku (zápis je z roku 1954)…nezraď nikdy národ svůj, že Češkou jsi, to dobře pamatuj, na půdě svých otců, neochvějně stůj.
Když jsem začala navštěvovat II.stupeň ZŠ, dojížděla jsem se svými spolužáky do vedlejší obce 4 km vzdálené, buď na kole a v zimním období autobusem.
Svět vědění se začal rozšiřovat, na škole bylo několik učitelských osobností, na jejich hodiny jsem se těšívala. Mezi ně taky patřil  pan uč. Schönfeld a jako vzpomínku uvádím jeho zápis v mém památníku….“Životní  spokojenost najdeš jen v poctivé práci. V čem začneš, v tom vytrvej a dojdeš úspěchu.“
Cesty společných let nás žáky základní školy rozdělily – já jsem začala dojíždět do Prahy, kde jsem studovala na pedagogické škole. Tam nás dost vedení školy manipulovalo, všichni jsme povinně skončili v ČSM, veřejně se hlásit k nějaké víře, to se nikdo neodvážil.
Maturita – zkouška dospělosti probíhala v jednotném úboru svazáků. Zázemím pro nás byla naše třídní prof. Květa Beranová, která měla vždy přátelský přístup.
Samozřejmě – byly obavy a strach, jak vše dopadne. Vše dopadlo dobře, dostala jsem od rodičů i malý dárek a doma jsme vše v rodině oslavili.
Ale byla 60. léta – umístěnka do budoucího zaměstnání mě zavedla na sever Čech, na Mostecko.
Když jsem se trošku „usadila“, po 2 letech kantořiny jsem si podala přihlášku ke studiu na vysoké škole. Tehdy to byl Pedagogický institut v Ústí nad Labem. Vystudovala jsem dálkově při zaměstnání obor přírodopis - zeměpis pro 2. stupeň základní školy. Setkávání nás dálkařů byla prodchnuta prací ve  škole, účastí na přednáškách a především samostudiem ke zkouškám. My vytrvalí jsme řádně ukončili studium  promocí v divadle v Ústí nad Labem.
Teprve tehdy jsem měla velkou radost a uvědomila jsem si, že to byla všechno moje aktivita a píle.
Snad i k tomuto závěrem patří citát J. W. Goetha: „Když si začneš důvěřovat, umíš žít“
V současné době  si ještě sedám do lavic;  jako „seniorská učitelka“ chodím s dětmi číst do ZŠ prof. Z. Matějčka v Mostě (rozvíjet a vylepšovat dětem slovník), pocitově se vzájemně oblažovat.
A taky sama si každoročně vybírám zajímavé přednášky pro seniory -UNIVERZITA III. věku, které mi rozvíjí obzor; jde tam i o zajímavá a podnětná setkání nás seniorů.
Marie Vonášková, čtecí babička ze ZŠ prof. Z. Matějčka, Most
12.11.2014