JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ.

JAK  SE  PRALO  VE  20. STOLETÍ.          
                           
   Bylo  6. října 2014 poslouchám rozhlas dvojku, zkreslené povídání o praní  prádla na valše.
Začnu co v mé době (* 1925)  měla mít každá nevěsta ve své výbavě. 

V prvé řadě, peřiny na dvě postele a povlečení. Dále to byl vál, váleček na nudle, atd. Dále  necky, valcha, velký hrnec na vyváření bílého prádla  a ohřívání vody,  nádoba na máchání.  Jak jsem zjitila nevěsty rozené koncem 19. století se většinou musely vdávat,  ale jak to bylo z vaničkou na koupání dětí?

  Moje sestra je o 9 ½ roku mladší a vaničku jsme neměli. Ta se narodila v Kouřimi 1934  v  den  když zavražděn  král Alexandr. Zde už byl společný vodovod na schodišti, Pralo se v chodě bytu nebo na pavlači, nakonci pavlače byl suchý záchod pro dvě rodiny, kam  se vylévala voda.

 V roce 1936 byl otec přeložen do Prachatic. Bydleli jsme v prvním patře, vodovod byl  v chodbě kde byl i splachovací záchod WC.

Pod úrovní dvora byly byty i prádelna. Rok 1936-38)
Po obsazení pohraničí a vyhnání  Němci  jsme  skončili v Unhošti.  Zde bylo bída o všechno.    Po roce jsme dostaly domek ktetý postavila  „Péče o mládež“  pro rodiny které byli vyhnáni z pohraničí.
 Velmi dobře zamatuji, jak se zde pralo.

Byly jsme 4 děti, každý týden v sobotu jsme se koupali a převlékali do čistého. Nejprve se od studny nanosila voda do prádelního  hrnce,  ohřála a podle stáří jsme se postupně koupali v neckách, naposled rodiče.  Okažitě  do té vody maminka namočila prádlo. Ráno  polila horkou vodou vymáchala  a ručně vyždímala a namydlila, stočila do ruliček a roztříděné podle barvy  nechalo do pondělí.

 Ráno stával tatínek první  zatopil  ohřál mýdlovou vodu na předepírku, když jsme odešli do školy. Maminka do práce nechodila.  (některé ženy se praním prádla živily) To už byly necky na  dvou židlích.  Bílé prádlo  přelité ve vodě rozvařeným mýdlem, tu  přišla valcha ke cti  a maminka se dala do odepírání.  První přišlo na řadu bílé prádlo  na vyváření. Co bylo více  špinavé kartáčovala.

Opět přišlo máchání v teplé vodě, ždímání. Výváření  ve studené vodě s Radionem nezapomínat topit.  Po  vyvařenI  opět přeprat na valše a zase máchat. Věškeré prádlo se pralo na valše dvakrát.dvakrát. To si neumíte představit  když v Unhošti jsme měli jen dvě místnosti, přišli domů na oběd  a tam pro páru nebylo vidět. Když konečně bylo vše vymácháno, ručně vyždímáno, máchalo se dvakrát. Jednou v teplé vodě , naposled ve studené. Konečně se věšelo.

V létě to bylo dobré, ale v zimě na půdě schlo prádlo několik dní,  postupně se  bralo do kuchyně, aby doschlo.
Velké kusy se  složily  a  v koši nasily na mandle. (kde bývala největší drbárna, semlelo se kde co.) Další prádlo se žehlilo. Ještě za mne se  žehličky ohřívaly na kamnech. Až později byly už žehličky elektrické.

Prát se naučila každá žena, ale na začátku si rozeprala prsty a to bolelo.

V roce 1946 jsem prala ještě  na valše, to už začínaly být dostupné  elektrické pračky které vyraběli (na černo) na Poldovce.) Měla jsem  prádelnu na  dvoře kde byl kotel na vyváření. Dlouho byly pračky bez ohřívání vody. Ždímat se muselo ručně.

 Až v roce 1950 jsme se přestěhovaly do záložny kde byl můj muž úředníkem  tam byla na dvoře společná  prádelna,  elektrická pračka Jeteska se ždímačkou, ale prádlo se muselo vyvářet  v kotli a pod ním topit. Bylo to určité ulehčení.

 Ještě dlouho prali lidé postaru.  Moje sestra se  v roce 1956 přistěhovala do Ostrova nad Ohří tam společné prádelny s betonovými vanami na máchání a velké bubnové pračky pod kterýmí se muselo topit.

Dnes si zapnete pračku a o nic se nestaráte jen prádlo  pověsíte a někdo má i pračku se sušičkou. Lepší je když  prádlo  voní vzduchem Výborný je balkon,  kam se dá prádlo pověsit.    

                                                                                                                      nms