Totalitní režim vs. demokracie

Laura Říhová 20.11.2014

Studentka Ope Gate v Babicích o rozdílech v jejímstudiu a studiu jejího otce

Na této fotografii je můj táta Rostislav Říha při své první cestě do základní školy v pražské Vodičkově ulici v roce 1976. Tato fotka byla pořízena před domem, kde bydlel, v Příčné ulici v Praze. V tomto roce a po dobu tátova studia na základní škole a gymnáziu byl v naší republice totalitní režim.     Za totalitního režimu bylo dané, co je správně a co ne, a každý se tím musel řídit, i když si myslel opak. Například režim říkal, že kolektivizace je fajn. Kolektivizace je, že sedlákům stát sebral jejich pole a tvrdil, že patří všem. Tátův spolužák, jakožto dítě těchto sedláků, musel ve škole říkat, že to bylo správné, i když si myslel, že to bylo špatně a že je tak okradli.      Bylo povinné se ve všech školách učit jako druhý jazyk ruštinu.      Bylo zakázané cestování do zahraničí, takže se nemohly uskutečňovat žádné výměnné pobyty studentů z různých zemí.      Za totalitního režimu děti nemohly ve škole otevřeně přiznat své náboženství. Například mé babičky se u přijímacích zkoušek na vysokou školu v roce 1956 ptali, jestli je věřící, a ona řekla, že je křesťanka. Oni jí na to odpověděli, že by se neměla divit, kdyby ji nepřijali.      Byly zakázané zahraniční knihy a muzika, u kterých stát usoudil, že ho pomlouvají. Například kniha 1984 od George Orwella, která je o dystopii. Totalitní režim se v tom poznal, takže ji zakázal. Byl zakázaný i Pán prstenů od J. R.R. Tolkiena.      Ve škole nebyly poskytovány úplné informace. Byly zkreslené tak, aby vychvalovaly režim. Například tátu v dějepise učili, že bylo skvělé, že v roce 1968 vtrhla sovětská vojska do Československa.     Na této fotce je moje první cesta do školy Brána jazyků ve Vojtěšské ulici v Praze, což bylo v září roku 2007. Tato fotka byla vyfocena na chodníku před školou. V tomto roce a po dobu celého mého dosavadního studia byla a je demokracie.      Dnes, za demokracie, můžeme ve škole otevřeně říkat, co si myslíme o různých věcech, a nikdo nás za to netrestá. Když jsme ve třídě kritizovali nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana, tak se to bralo, že je to náš názor, na který máme právo.      V mé škole Open Gate, je povinné učit se angličtinu, ale například ve škole Brána jazyků si každý může vybrat, zda si zvolí za svůj druhý jazyk angličtinu nebo francouzštinu. Na školách je tedy možnost výběru, volby.      Cestovat se může kamkoliv a na mnoha školách se uskutečňují výměnné pobyty studentů. Každý student má svého korespondenčního kamaráda ze zahraničí.      Dnes je také svoboda vyznání a každý se veřejně může ke svému náboženství přiznat. Existují například i katolické školy, ve kterých je předmět zaměřený na náboženství.      Zahraniční knihy a muzika jsou dnes již snadno dostupné. Ve školních knihovnách se nachází mnoho knih od zahraničních autorů. Dokonce jsou tyto knihy i v seznamech povinné četby.      Učitelé vykládají látku objektivně a záleží jen na každém ze studentů, k jaké straně se přikloní, když učivo poslouchá.