Prstýnek

Shledání po 17 letech.

Když jsem byl v roce 1940 zatčen gestapem, byl mi zabaven můj snubní prstýnek. Prstýnek pravděpodobně se mnou prodělal celou tu dlouhou pouť po německých věznicích, až do koncentračního tábora Buchenwald. Nedělal jsem si žádné iluze o poctivosti těch, kterým jsem musel odevzdat můj snubní prstýnek, tak milý vždy manželům, a proto jsem ani mnoho nedoufal, že se s ním ještě někdy shledám. O to bylo větší moje překvapení i radost, když jsem jej v minulém roce dostal nazpět, dvanáct let po válce. Dostal jsem předvolání od Státního notářství v Praze, v němž mi bylo oznámeno, že se na Státním notářství v Praze nachází prstýnek s iniciály AD 6.8.1927, a že jde pravděpodobně o můj snubní prstýnek. Byl jsem vyzván, abych prokázal, že je to můj prsten. To jsem mohl lehce tím, že jsem předložil svůj oddací list s datem sňatku a potvrzením, že jsem byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Notář, který mému synovi předával prsten, mu sdělil, jak dlouhou cestu za 12 let prodělal.

Zabavené věci vězňů byly před příchodem Rudé armády esesáky uloženy v kamenolomu v krytu. Když se blížila Rudá armáda k Buchenwaldu, byla skála nad krytem odstřelena a kryt byl zavalen kameny. Později byly kameny odstraněny a přišlo se na uložené věci. Celou akci organizoval Mezinárodní červený kříž. Věci byly pravděpodobně odvezeny do Paříže a tam byly tříděny a podle nějakých, nevím jakých, dokladů identifikovány. Mezinárodní červený kříž z Paříže zaslal potom prstýnek našemu Ministerstvu zahraničních věcí s tím, aby bylo zjištěno, zda je to můj prstýnek. Ministerstvo předalo celou věc k vyřízení Státnímu notářství v Praze.

Navrácení zabavených věcí vězňům a hlavně zjištění, co kterému vězni patří, zjištění adres atd. bylo jistě záležitostí velice obtížnou. Děkuji proto, jak Mezinárodnímu červenému kříži, tak i našim orgánům a všem, kteří projevili v této věci takovou snahu. Prstýnek mi byl vrácen právě k výročí mé stříbrné svatby.