Pro naše milá vnoučátka
Alena Valentová
10.8.2019
Naše milá vnoučátka, Amálko a Maxíčku,
narodili jste se, když nám bylo šedesát pryč, a vnesli jste báječný neopakovatelný pocit radosti do našeho života. Už jsme mysleli, že se vás ani nedočkáme. S tebou, Amálko, můžeme laškovat a dovádět často, protože bydlíš v Brně /asi 80 km od nás/, ale na malého Maxíčka koukáme a mluvíme přes SKYPE, neboť žije za mořem v Kalifornii.
Ty, Amálko, jsi ve věku, kdy neustále zní otázka „Proč?“ My trpělivě odpovídáme a vysvětlujeme zvídavé holčičce koloběh života. Sama jsi byla tolikrát nemocná, že zdraví je nejdůležitější v životě, není ani pro tebe prázdná fráze. Opravdu je nejdůležitější v každém věku. Můžeme je částečně ovlivnit. Začni tím, že se naučíš pořádně smrkat a zapomeneš na odsávání soplíku pomocí vysavače. Brrr! U nás vaříme čajíky z bylinek, které si vlastnoručně natrháme, a tak tě je učíme znát – lipový květ, petrklíče, černý bez, jitrocel, kontryhel, mátu apod. Z pampelišek nepleteme jen věnečky na ozdobu hlavy, nebo krmíme králíčky, také vaříme dobroučký medíček. Nevadí nám špinavé ruce a boty od hlíny, však se umyjeme. Dědeček výborně vaří z čerstvých surovin, nikoli z polotovarů. Bio nepřeceňujeme, někdy se jen tak tváří. Doma jez, co máš, jinak šupej od stolu. Zbylé pečivo nikdy nedáváme do popelnice. Usušíme pro zvířátka, z rohlíků nameleme strouhanku. Naštěstí miluješ pohyb, že nás oba utaháš dřív, než sebe. Holt jsme starší, když jste se narodili rodičům po třicítce a čtyřicítce. Učíš se jezdit na kole, postupně zvládneš i plavání, lyžování, bruslení, což nás naše rodiče nenaučili, protože to sami neuměli. Jakmile slyšíš hudbu, tančíš a z očí ti září radost. Život nám nabízí nepřeberné množství možností, zkusit se má všechno smysluplné.
Vždy si važ rodiny, přátel a výborných spolupracovníků. S nimi je život lepší, bohatší, veselejší. Bez nich by byl o hodně chudší. Nelitují svého drahocenného času, aby ti nezištně pomohli a podporovali tě ve chvílích dobrých i zlých. Přispíváme cennými střípky do mozaiky tvého života, dodáváme inspiraci. Rodina má trpělivost a pochopení, vždy ti bude stát po boku. S ní prožiješ kouzelné dětství. Snažíme se ti vlastním příkladem ukázat, jaký význam má. Nic z toho není samozřejmé, je krásné vás všechny mít. Připomínejte si naše rodinné tradice a zvyky, choďte si s námi popovídat na hřbitov.
Jdi si svou nevyšlapanou cestou, budou na ní překážky, ale ty se na ně dívej pozitivně. Každý problém má nějaké řešení. Strach i smutek, stejně jako radost a uspokojení k životu patří. Nikdy nepochybuj, že dokážeš vše, o co usiluješ. Když se odhodláš a vybereš si svůj úkol, musíš nést zodpovědnost za jeho splnění. Snaž se vycházet s druhými a být solidární s těmi, kteří jsou méně úspěšní. Dobří lidé kolem nás jsou a stále budou a přes hromadu svých starostí dokážou pomoci.
Svět kolem nás se neustále vyvíjí, přibývají nové a nové technologie, proto se celý život vzdělávej. S cestováním získáš nadhled, schopnosti otevřené komunikace, rozhodnost. Nech si dostatek času na opravdové hluboké poznávání. Pro nás cestování bylo vášeň, kterou jsme si splnili až po roce 1989. Vy budete mít úplně jiné možnosti. Docela ráda bych chtěla vidět, jak bude vypadat svět za sto let, jakou budeš mít rodinu a co pro vás bude nejdůležitější.
Moc by nás potěšilo, kdybys v dospělosti mohla říct: „Děkuji, mami a tati, babi a dědo. Jste nejlepší“.
V Třebařově 26. 2. 2019 babička Alena a dědeček Jirka