Následující řádky by se mohly nazývat „válečné střípky“ nebo třeba „rodinná kronika“ a vydaly by na celý román. Jejich autorka – dnes 78-letá Ludmila Vlčková, rozená Haladová (vystudovaná akademická malířka)- si pomocí slov kreslila obrázky z doby svého dětství – portréty lidí, kteří ji tehdy obklopovali a črty krajiny, ve které zažívala, navzdory nepřátelství mocností, šťastné chvíle. Jsou to příběhy plné poezie a místy i humoru, ve kterých nechybí odvaha, láska, ale zrada a bolest. Některé tragické momenty souvisejí přímo s válkou, jiné by se mohly odehrát v kterémkoliv zákoutí časoprostoru. Tato koláž vzpomínek vypovídá o své době, přestože je psaná očima dítěte. Autorka je samozřejmě dávno poučená o historických souvislostech, ale vrací se ke svému dětskému pohledu a tím zpřístupňuje tuto dramatickou epochu i daleko mladším čtenářům, než jsou její pamětníci. Ludmila Vlčková (dcera)