Moje vzpomínka na mikulášskou nadílku v Kuželově

Loňského roku v srpnu jsem dovršila 80 roků – nevím, jestli je to moc nebo málo – tím se vůbec nezabývám, jenom vím, že teda kterýsi pátek už tady jsem, což se projevuje bohatými vzpomínkami. Nejvíc přitahují vzpomínky na dětství a mládí.

Jsem z Kuželova, je to dědinka v srdci Horňácka na moravsko – slovenském pomezí. Vévodí jí Větrný mlýn holandského typu z roku 1842. Hlavní obživou zde byla práce na poli v kopcovitých terénech a dále tu bylo dosti tkalců. Dá se říct, že nic moc, ale pro skromné lidi, kteří tu žili velké bohatství.

Vzpomenu, jak jsme se těšívali na Mikuláše. Byly jsme 4 děti a o tomto svátku k nám chodívala naše křtící kmotřička a nosívala dárky – Mikulášskou nadílku. Bylo to žena staršího věku, žila sama se svým synem a skromnost a pokora z ní přímo vyzařovala. Na tuto její návštěvu se připravoval celý náš dům, byť to byla jenom jedna izba a taková síň, bydlelo nás tam 7 lidí. Měli jsme v izbě podlahu, ta se umývala, pekly se vdolečky a vše bylo obohaceno vůní vařícího se čaje ze šipek a lipového květu. Kmotřička v košíku nám přinesla křížaly -  u nás se říká krajanky, suché trnky, ořechy, ale hlavně parádní kupovaný perník někde od perníkáře jako Mikuláše a čerty a taky nosila vánoční oplatky, které sama pekla, ty jsme měli ke Štědrému dni, kdy se jedí s medem.
Bylo to slavnostní vzácná návštěva.
 
V tu dobu se taky v domech předlo a dělal se pořádek s konopím. Na přádku k nám chodila souseda, i se svým kolovratem. Tenkrát se chodilo v kroji a souseda měla obuté i boty, které se nosily ke kroji s takovou špicí a kovovým podpadkem. V této chvíli se k nám do izby nahrnul Mikuláš s čerty, chodícími po dědině. V izbě bylo k nehnutí. Kromě řevu, co se všecko dělo, ani nevím.  Jen vím, jak při odchodu jeden čertík se natřásal před sousedou, ta se ho nemohla zbavit, tak si poradila tak, že mu prostě dala do zadku kopanec. Čert byl na ulici jedna dvě a to v ohromném sténání, protože sousedčina noha v botě při tom kopanci se trefila přímo do kostrče, což je místo velmi bolestivé.

Oním čertem byl Vašek Mlýnek z Kuželova a ten ve svém vyprávění na to vzpomínával. Tím pro něho skončilo Mikulášské chození.