Když se řekne Egypt

Když se řekne Egypt Nejlepším způsobem, jak se seznámit s Egyptem, s jeho bohatou a složitou historií, kulturou i současným životem, je nalodit se na jednu z výletních lodí, které s turisty celého světa v desítkách brázdí vody Nilu od Luxoru až po jihoegyptský Asuán. I v dobách faraonů to byl nejjistější a nejrychlejší způsob dopravy po celé rozlehlé říši. Dávná minulost se zde bezprostředně prolíná s přítomností. Háje datlových palem se na obou březích střídají s políčky kukuřice, cukrové třtiny, nízkých banánovníků, či bambusu, s tisiletými chrámy a žlutočervenošedou barvou skal Arabské pouště. Skrovné příbytky felláhů a rybářů z nepálených cihel, většinou bez střechy, nebo jen lehce pokryté rákosem či palmovými listy, při břehu ženy, peroucí prádlo a houf dětí, dovádějících v pobřežní mělčině. Stejný obrázek, jako před staletími. Poklidnou hladinu řeky občas rozčeří tradiční felúky s šikmými stožáry nebo výletní loď, jedoucí opačným směrem. Retro styl, ve kterém je většina výletních lodí postavena, dřevěné schodiště s ozdobnými koncovkami zábradlí, stylový nábytek kajut i baru, těžké závěsy na oknech, i konečně nevtíravě diskretní a ochotný personál lodi, to vše evokuje noblesu doby Agáthy Christie a jejího hrdiny Hercula Poirota. Pohled na spolustolovníky v jídelně v podpalubí nás však vrací do doby až příliš současné. Na místo smokingů, obleků a kravat či společensky oděných dam dob bohužel již minulých tu jsou cestovatelé všeho věku, oblečeni do toho nejúspornějšího oblečení. A to zejména ti mladší. Ti starší přeci jen zachovávají jakési dekórum a přicházejí do jídelny oblečení více či méně společensky. Kdo ví, zda na ně krom neobyčejné atmosféry této plavby nepůsobí ještě i naplno běžící klimatizace, která ty starší nutí obléci se přeci jen trochu méně sportovně. Kajuty sice nejsou příliš prostorné, ale za to je tu vše, co člověk k několikadennímu životu na lodním hotelu potřebuje. Nezbytná lednice, ve které se chladí krom obyčejné vody i skvělá vodka, přiměřeně vybavená koupelna s teplou vodou i televize s arabskými pořady. Televize je skvělý vynález. Nikoli ovšem kvůli arabským seriálům, či zprávám, ale kvůli tomu, že se na ní dá přehrávat a tudíž i přebírat množství fotografií a videí, natočených během dne. Pokud si ovšem cestovatel přibalí do zavazadla i potřebné propojovací kabely. Toto tedy v době Hercula Poirota nebylo možné. Domnívám se však, že tehdejší cestovatelé nebyli proto méně spokojení. Pokud nelezli po nejrůznějších památkách, tak se určitě věnovali duchaplné společenské konverzaci, či, jak nám sděluje spisovatelka Agátha Christie, vraždili své spolucestující. Toho se snad na našem krásném plavidle jménem „Crocodile“ obávat nemusíme. Cestující se většinou nevěnují duchaplné konverzaci. Dnešní doba je přeci jen trochu jiná. Ti otrlejší vylézají ve volných chvílích na horní palubu, od hlavy po paty naviksovaní krémy s vysokým faktorem a opékají se na prudkém slunci, hřejícím úměrně svému postavení na obratníku Raka. Naši přátelé, i já se svoji ženou, máme ovšem jiné priority. Polední slunce, které žhaví naši nilskou odysseu do teploty mezi třiceti pěti a čtyřiceti stupni, nás, věkově trochu pokročilejší, zahání pod slunečníky horní paluby, nebo do přiměřeně klimatizovaného ovzduší kajuty ke kávičce, při nádherném pohledu na zvolna ubíhající břehy Nilu. Úžasná pohoda. Když jsme se ještě doma, před odletem, připravovali na tuto cestu, nejvíce ze všeho jsem se těšil na tuto plavbu po Nilu. Mohu zodpovědně prohlásit, že pokud něco, na této naší egyptské cestě, naplnilo zcela mé představy, byla to právě tato nádherná, skoro pětidenní plavba po Nilu. Pochopitelně, že Egypt není pouze jen řeka Nil. Egypt je také prastará historie, jsou to chrámy, stavěné v průběhu minulých tisíciletí. Jsou to sídla, stavěná okolo posvátných chrámů. Sídla, která přerostla do městských aglomerací dnešní doby. Jsou to i lidé, tvrdě bojující o svůj dnešní chléb vezdejší. Dnešní Egypt je poznamenám i arabskou revolucí, která zachvátila značnou část arabského světa. Prozápadní jistota mubarakovského Egypta je najednou ta tam a svět čeká, kam se arabský svět pohne. K demokracii, či ke xenofobnímu fundamentalizmu. Nedlouho před naší cestou vyvrcholily delší čas potlačované averze mezi asuánskými muslimy a koptskou křesťanskou menšinou. Zasáhla armáda a výsledkem jsou i mrtví na obou stranách. Zejména na straně křesťanských Koptů. Je starou pravdou, že s vojenskými režimy není radno si zahrávat. A nejen s těmi arabskými. Nutno říci, že až na množství vojáků, hlídkujících na častých check pointech, byl všude klid. Velmi skrovné informace, které se objevily v našich médiích, však odradily celou řadu potencionálních zájemců o Egypt. Hotely v přímořských letoviscích jsou poloprázdné a z více než stovky nilských velkých výletních lodí je v provozu sotva čtyřicet. K naší velké radosti to bylo znát i při návštěvě velkých chrámů podél řeky. V Karnaku, Luxoru, i Edfu kotvilo vždy jen pár lodí a tak naše skvělá průvodkyně mohla v poklidu spustit stavidla svých nevyčerpatelných znalostí.