Učení mučení

Když dospíváte pomalu v chlapa, je vám čtrnáct let pryč, dokončujete školní docházku a máte se rozhodnout na celý život, co z vás jednou bude a co vás bude nejen bavit, ale také živit, není to jednoduché rozhodnutí. Přichází totiž ve velmi nevhodné chvíli, když s vámi nádherně cloumá puberta a koukáte jako tele z jara, jak holkám raší pěkná prsa. To se vám i spolužákům pěkně zapalují lýtka a máte za sebou první platonické lásky a první letmá pohlazení pěkných děvčat očima. Když pak ukecáte nějakou zvědavou vyvinutější potvoru, kterou nemilujete, ale je zrovna tak jako vy sexuálně zvídavá, cítíte se jako King. Ona zkoumá, co to máte schovaný v kalhotách, a vás zase zajímá, jaký poklad skrývají její kalhotky. Moc toho na první pohled a popravdě zrovna k vidění u holky není. Moc vám toho napoprvé ani neukáže, protože má strach, aby náhodou někdo nepřišel. Stejně toho moc neprozkoumáte, protože když už k tomu konečně dojde, tak je tma.

Můžu prozkoumat alespoň podprsenku, kterou znám od vidění, když je má naše sousedka jednou za čas pověšené na balkoně vedle nás. Já na ně čumím jako debil, když tam tak pěkně visí a dráždí mne. Poprvé si tajně sáhnete a v duchu cítíte, co se do té podprdy vlastně schovává. Je to určitě tuhé, do ruky heboučké, teploučké a na omak to bude velmi příjemné. Touha po poznání kluků i holek je naštěstí oboustranně veliká. Je k tomu potřeba důstojnějšího prostředí, než je sklep. Doma v teple a čistotě. Když máte dvě mladší sestry a matku v domácnosti, šance pro nádherné poznávání jsou téměř nulové. Pudy i touha po něčem nepoznaném je ale mnohem silnější. Chce si jen poradit.

Naši s námi třemi dětmi jezdili každou neděli do Všebořic k babičce, kde měl táta včely na nádherné dědově zahradě. Stačí mi nasimulovat, že je mi blbě a že mám teplotu. Naši mne nechají doma, dostanu prášek na vypocení a čaj s medem. Táta s ním velmi úspěšně léčil všechny naše nemoce. Hlavně máme pár hodin času na zkoumání ženského plemena s kámošem Pepanem. On již vyjednal i přivede jednu holku, která se jediná ráda o sprostých věcech s námi baví. Všechno prý uvidíme a nikdo nás nebude rušit. Jiné holky, co se bojí o svou pověst, jsou dobré jen pro pěkný pokec, ale pro naše výzkumné sexuální účely jsou nepoužitelné. Přitom je i z nich cítit jejich živočišná touha po poznání. I strach z prozrazení, že je něco takového zajímá, je silnější než jejich chtíč.

Nyní vím, že každá holka časem povolí, když má kluka ráda. Nejen ty ošklivé holky, ale i ty hezké a nejvíce žádoucí. Když přišel koncem školního roku do devítky jeden z mnoha náborářů do učilišť, tak na mne zapůsobil nejvíc ten z JZD Všebořice. Od vidění jsem ho znal. Bydlel vedle babičky a ukecal by snad i jalovou krávu, aby porodila ne jedno tele, ale hned tři. Ukecal i mne. Když přišel táta večer z práce, ukázal jsem mu s radostí přihlášku na traktoristu. Táta se neskutečně rozčílil a chtěl mě zabít. Křičel, že jsem opravdu blbější, než si myslel. Šel pak na mne, když se po deseti minutách pěkně vyvztekal a najedl, velmi takticky. ,,A co budeš dělat v JZD, když se ti rozbije traktor? Budeš kravám otírat prdele, než ti ho opraví? To už můžeš rovnou jít do předlické konzervárny zavírat sardinkám oči,“ křičel už mírnějším hlasem. Pak chodil v obýváku jako tygr v kleci kolem stolu dokola, dával si ruce na hlavu a říkal: ,,Já budu mít, panebože, syna jezeďáka!“. Nemohl to pořád vydýchat a pokračoval v monologu:„Můj táta měl jen pár tříd a holou prdel. Uměl akorát trošku číst, psát a počítat. Já už mám černé řemeslo a udělal jsem si tříletou večerní průmyslovku.

Povýšil jsem na mistra a i vy se máte o hodně lépe než já v mládí, když nás bylo osm hladových krků v chalupě. Nemusíte chodit v jedněch botech několik let, po několika sourozencích jako já. Nechci nic víc, než abys byl chytřejší a vzdělanější, než 3 jsem byl já. Od tebe chci maturitu, aby se jednou i tvé děti měly lépe, než se máte vy tři. To snad už pochopíš, vole!“ Došlo mi to, že by to s tou mou vyklepanou prdelí a žaludkem nebylo určitě to pravé ořechové. Na svého tátu jsem dost dal, ale musela mu ještě pomoci mamka, aby to byla tutovka. Na maminku jsem dal mnohem víc. Když se mě děda Kočárků ptal, koho si vezmu za manželku, až se ožením, tak jsem asi do deseti let říkal, že mamku. Všechno špatné je ale na něco dobré. Táta vzal mou budoucnost pevně do rukou a začal se zajímat o černé řemeslo, které by mě jako jemu, vyučenému zámečníkovi, mělo nejvíce sedět. ,,To je práce pro chlapa“ říkal. ,,Pěkně makat v teple na dílně a ne si někde vyklepat prdel na traktoru a při žních na kombajnu a mít ve třiceti žaludeční vředy.“ Takovou mi dával sodu. Měl pravdu. Ukecal mne. Ani mu to moc práce nedalo. Neměl jsem o nějaké práci zatím ani ponětí. Více by měl každý syn a dcera věřit svým rodičům, než komukoli jinému.Táta hodně kamarádil s panem Josefem Kopřivou, mistrem z mechanické dílny v Ústecké sklárně, který mu řekl, že se budou během dvou let modernizovat sklářské provozy, kde bude spousta nové měřicí techniky, a budou přijímat pět mechaniků. Táta vzal moji budoucnost za mne pevně do svých rukou. Vyjednal exkursi v ZPA Střekov, kde měl kamaráda náměstka. Vím, že jsem si prohlédl provoz, kde se na montážní lince vyráběly měřicí přístroje.

To samé jsem viděl i v ZPA v Nové Pace. Sedět ale jako debil u montážní linky se mi vůbec nelíbilo, i když tam byly samé nádherné mladé holky. Otec mi logicky vysvětlil, že ve sklárně nebudu přístroje vyrábět, ale budu je opravovat. To už bylo jiné kafe. Podal jsem si přihlášku a stal jsem se učněm Sklo Unionu s tím, že se budu učit v Nové Pace, kde je velké učiliště a internát. Nádherně kozatá kádrovačka ústecké sklárny, která kypěla neskutečnou živočišností, myslela nejspíše na příjemnější věci a činnosti, než mne a Mílu Sejčka přihlásit do 4 učiliště v Nové Pace. Prošvihla o týden termín přihlášky a tak se muselo zvolit náhradní řešení. První rok jsem se učil nástrojařinu v Povrlech, kam jsem to měl z domova tramvají a vlakem jen 15 km. Druhý rok mě a Mílovi Sejčkovi už kádrovačka zajistila s půlročním předstihem v Nové Pace učiliště i ubytování na internátu. Třetí rok jsme už nemohli být na internátu, ale museli jsme si zajistit ubytování na privátu u Kotíků.

Po letech vzpomínám na mistry odborného výcviku pana Bryknera a pana Vrabce, kteří nás zasvěcovali do tajů našeho velmi pěkného a čistého řemesla. Na internátě byl velmi přísný šéf vychovatelů pan Remsa, bratr státního trenéra velmi úspěšných skokanů na lyžích. Dále tam sloužil pan Fejfar, kterému jsme jinak neřekli než „Žofan“. Když ho z učňů bažantů někdo sháněl, tak jsme mu řekli, že je v kanclu jen pan Žofan a ten určitě ví kde pan Fejfar je. Pak jsme čekali, až Žofan-Fejfar vypění a toho nebožáka požene svinským krokem. Dalšího vychovatele, bývalého důstojníka, Fikara jsme neměli také moc rádi. Když byl hnusný, tak domů nejel na motorce, kterou měl zaparkovanou pod kanceláří, ale šel naštvaný pěšky, protože mu nějaký dobrák dal do benzínu v nádrži kostku cukru. I takový byli mezi námi někteří učni dobráci.

Na intru jsme se ve třeťáku jen stravovali. Privát měl výhodu. Nikdo nás nebuzeroval, nekontroloval, jestli máme umyté nohy a uši. Kdyby si naše jediná vychovatelka řádně plnila své povinnosti a kontrolovala občas i naše pinďoury, tak ty jsme měli vždy důkladně a s láskou vymydlené. Ten můj si to za svou panickou nepoužívanost zasloužil. Byl jsem s ním spokojený, protože rychle běhal a dokonce vyhrál Sportovní hry mládeže v cyklistickém závodě na 15 km ve Valdicích. S hygienou na privátu a holkami to bylo horší. Naše bytné byly sedmdesátileté sestry, slečny Kotíkovy. Měli jsme privát jen a jen na přespání. Míla Sejček mně nejen naučil pít pivo, ale i 5 chodit za holkami. Moc mi to kromě jedné, nešlo. Mechaničky už byly dávno rozebrané, než mě to napadlo.

V Nové Pace bylo také učiliště cukrářek a Velvěty. Cukrářky byly nádherné a stydlivé kočky. Přadleny a tkadleny většinou hulily, byly hrubší, sprostější a měly i velmi hanlivý název jejich školy, které se jinak neřeklo než ,,Pičí farma“. I mezi nimi byly krásné holky, které se mi líbily. Když ale v tanečních otevřely při tanci pusu, tak jejich veškerý půvab byl v háji. Tak nemluvili ani dlaždiči. Navíc byly ukecané a všechno si mezi sebou ty drbny řekly. Byl jsem v Pace, co se týče ženského plemena, pěkně blbej a váhavej. Mohl jsem se o pár let dříve eroticky vzdělat, protože jsem byl veliký ve všem a všude. To jsem prošvihl. Ale dobře jsem udělal. Tkadleny byly zkušené coury a my s Mílou telata. Alespoň nás nemohly „farmářky“ pomlouvat, jako jiné naše spolužáky, kteří si s nimi něco začali, a ukazovat na veřejnosti palcem a ukazováčkem, jak mají někteří naši kluci malé nářadí, a ještě na ně ukazovat prstem ve městě, kteří to jsou. To bylo ponižující a trapné. Ta moje nevinnost a panickost byla v Nové Pace vlastně ctností. Na vojně a po ní jsem všechno hravě a ke vší spokojenosti dohonil a pořídil si dva krásné syny.