Jarní povídání

U budky se hašteřili vrabci a kosi. V těch dřívějších dobách jsme jako malé děti běhaly bosky a to nejen po zeleném koberci trávy. Také jsme obdivovali křehké sněženky a fialky, kolem potůčků zářily „kočičky“, které se těšily na svěcení na Květnou neděli.

  Ano, týden před Velikonocemi je Květná neděle a v pátek před touto nedělí je opět první pouť v našem regionu ve Sloupu v Moravské krasu. Na tuto první pouť přijíždí spousty lidí z okolí a protože je to pracovní den – jsou zde přece jen více vidět prošedivělé hlavy dědečků a babiček. Jsou to všechno lidé, kteří zde na první pouti vítají po svém způsobu jaro a vzdávají hold Hospodinu, že sem mohli po roce zase přijet a uctívat ho ve svých písních a modlitbách.
   Bývaly doby, že mnozí kluci úplně samozřejmě před Velikonocemi dělali obyčejné píšťalky z vrby a pískávali na ně neumělé melodie, děvčata zase hledala rozkvetlé větvičky jívy. 

Když na Zelený čtvrtek „odletěly zvony do Říma“ chodívali kluci vesnicí s vlastnoručně vyrobenými  řehtačkami, klapači i hrkači na trakaři – aby oznamovali místo hlasů zvonů poledne. Děvčata doma uklízela, všechno připravovala na slavnost Vzkříšení...

  Na Velký pátek se chodili mnozí umývat do potoka, kde už mnohdy kvetly i blatouchy.

  Na slavnosti Vzkříšení když se zvony po slavném Gloria na Bílou sobotu zase rozvázaly a rozezněly měly děti nejen nové šaty ale i duše čisté a křehké a tak prožívaly nejvoňavější a nejtajemnější svátky v roce...

Malým klukům ale musel pomlázku z vrbových proutků vyrobit tatínek nebo dědeček, holčičky měly březové větvičky ozdobené pentlemi, v mladé zelené trávě svítily sedmikrásky, začínala se později batolit i housátka, poskakovala kůzlátka, pípala zlatá kuřátka – byl to začátek blížícího se jara... Pro vesnické děti to bylo nádherné dětství s poznáním klidné krásy přírody a času...

   ...Mnohým ani moc nevadilo, že museli chodit pomáhat svým rodičům hned po škole uhrabovat veliké množství luk nebo sbírat do plechových kbelíků drobné kaménky po zasetí obilovin, protože Drahanská vrchovina byla skutečně krajem kamení...

   Rodiče vždy nechali vzkaz jen v kuchyni na papírku na kterém jsou poli a školáci už bez řečí vzali železné hrábě nebo kbelíky a šli jim pomáhat...

   Rodiče i učitelé byli v té minulé době osobnostmi, měli autoritu a děti většinou dobře poslouchaly a když se příkaz neuposlechl tak byl ihned „tělesný trest“ - někdy mírnější někdy tvrdší a to podle závažnosti. Nikoho to naprosto nepohoršovalo – patřilo to úplně samozřejmě k dobré výchově...

    ...Dnes jsou i některé rodiny, kdy si maminky samy vyrábí z kravského mléka máslo, tvaroh i sýr, nebo vidíme i na farmářských trzích máslo, které se prodává na váhu...

A já bych dnes chtěla také napsat, jak se vyrábělo máslo v poválečné době z mléka krav, které byly  chovány v některých chlévech hospodářů na Drahanské vrchovině.

Důležitou součástí vybavení takové domácnosti byla odstředivka – vždy se v sobotu donesla do kuchyně a do ní se vylévalo mléko. Na tomto přístroji se točilo klikou a tím se oddělovala smetana a zbylo odstředěné mléko - které se většinou dávalo na krmení zvířatům. S točením kliky u odstředivky rády pomáhaly i děti – dokonale se u toho vystřídaly...

  Smetana se pak dala do máselnice, kde se máslo „tlouklo“ - nejdříve se vysrážely malé kousky másla, pak dalším „tlučením“ se spojilo máslo do větší hroudy. Tlučení másla byl obřad dost zdlouhavý, takže se u něho také hodně střídaly i děti... Vzniklá máslová hmota byla čistá, žlutá a dávala se do různých forem, nebo se na talíři vidličkou na másle dělaly ozdoby a tím už bylo nachystané pro zájemce z města. Nejlepší máslo bylo z letního krmení krav čerstvou pící, bylo bohatší na vitamíny a mělo hezkou barvu. Domácí měli na jídlo druhotný produkt, kterým bylo podmáslí. To bylo také velmi chutné, máslo se většinou všechno prodávalo...

  Výroba tvarohu už nebyla tak složitá. To se jen do kravského mléka dala kůrka chleba a jak mléko zkyslo, tak se hmota dala do plátěného pytlíku, zatížila se prkénkem s kamenem a tím z tvarohu odkapala syrovátka a výsledkem byl bílý tuhý tvaroh.

  A jestli si někdo chtěl vyrobit v minulosti i sýr, tak zase přidal do tvarohu kmín, sůl, sušené bylinky, mletou papriku, vše se zamíchalo a na teplém místě se pod utěrkou sýr dobře „vytavil“.
Já jsem ho dělávala s babičkou i z kozího mléka.

  ...Při výrobě mléčných výrobků bylo zapotřebí hodně pomocníků a děti braly takové práce jako zpestření svých každodenních činností, takže to pro ně nebyla povinnost ale velmi zajímavá zábava...
 
  A co napsat na závěr…?
 
 Jaro je tím nejlepším opravdovým časem pro vnitřní očistu těla…
Chtěla bych proto napsat recept pro jarní velikonoční očistu  -   Je to Zelený nápoj plný jarní síly…

  Čerstvé jarní výhonky bylinek už brzy najdeme - mladičké lístky pampelišky, kopřivy, řebříčku, jetele, sedmikrásky i medvědího česneku /pokud ho najdeme/ natrháme na čisté loučce – ne poblíž silnic – lístky opláchneme studenou vodou, dobře rozmixujeme. A šálek tohoto výborného zeleného nápoje si můžeme klidně dopřát i třikrát denně…
 
   Marie Ženatová