Můj život byl dosti pestrý, žila jsem té nejprogresivnější době po válce. Zažila jsem několik změn etap režimu, moje rodina působila v Sokole, komunistický režim vše zničil a zatrhl, díky tomu jsem už jako dítě věděla, že je svět rozdělený na dobro a zlo.
Největší životní rána přišla, když jsem porodila tři syny, z toho jeden zemřel ve čtrnácti letech. Díky tomuto neštěstí se má rodina rozpadla. Jediné štěstí bylo, že jsem měla hodného muže, se kterým jsem žila třicet let. Manžel zemřel před dvanácti lety.
Začala jsem žít v Jizerských horách, kde bylo krásně, i přes nepřízeň osudu, jsem se život snažila žít a užívat. Dalším zlomem bylo zjištění, že mám Parkinsonovu chorobu a ta mě přivedla sem do vašeho zařízení.
Tímto vám chci vzkázat- buďte na sebe hodní, buďte tolerantní a hlavně prosazujte své názory. Chovejte se k sobě hezky, tím se mnoho vyřeší. Máte moc možností, ale musíte dřít, abyste něco dokázali. Mějte na paměti, že s arogancí se nic nedostane.
Pokud se v životě nebudete cítit dobře, vzpomeňte si, že vždycky může být hůře.