Milá dospívající mládeži (teenager), odložte na chvíli své mobily a přečtěte si, co vám píše vaše babička.
Narodila jsem se pár let po druhé světové válce. Evropa rozbouraná, zbídačená, hladová se pomalu vzpamatovávala a snažila se o obnovu hospodářství, hlavně aby bylo co jíst.
V naší zemi postupně vznikaly kraje a okresy, které měly dostupný potravinářský průmysl a zemědělství. Každá oblast měla v dosahu několika kilometrů svoji pekárnu, mlékárnu, jatka, mlýny, pivovar, cukrovar, drůbežárnu, bramborárnu…. Co jsme si vypěstovali, to jsme jedli. Exotické ovoce (pomeranče, banány) bylo většinou na Vánoce.
Nakupovat jsme chodili do samoobsluhy s košíčkem. Je pravda, že nabídka v obchodech byla skromná. To byl začátek budování nové společnosti. Podívejte se do obchodů dnes, 74 let po válce. Supermarkety, hypermarkety, gigantická obchodní centra překvapují nabídkou zboží. Potraviny se k nám ve velké míře vozí z celého světa, silnice jsou plné náklaďáků typu TIR a obchod vzkvétá. Do obchodů za nákupy jezdí hlavně auty, protože plné nákupní vozíky se musí nějak domů dopravit. A stávají se z nás konzumenti požitkáři.
Nejlépe chutná něco smaženého nebo sladkého a k pití coca-cola. A co na to říká vaše tělo? Hýbat by se mělo! Internet vám dodá různé informace jak zdravě jíst, hýbat se a žít. To by se ale muselo chtít.
Bude-nebude se dobře žít v obézní společnosti?
Vaše babička