Uchovávám po své matce, ing. arch. Haně Staškové (1920 - 2001) dopisy z jejích studií ve Francii z let 1935 - 1938, psané většinou jednou týdně domů do Bechyně u Tábora, kde žili její rodiče a sourozenci. Matka získala stipendium francouzské vlády a studovala v St.Germainu u Paříže v dívčím lyceu, kde také odmaturovala. V celkem 99 dopisech vylíčila svá studia až k maturitě, internátní život, dojmy z cizí země, francouzské reálie, cesty po Francii…
Pobyt ji ovlivnil na celý další život a vytvořil z ní obdivuhodně myslící, samostatnou bytost, stojící na vlastních nohách. Dal ji do života takovou výPobyt ji ovlivnil na celý další život a vytvořil z ní obdivuhodně myslící, samostatnou bytost, stojící na vlastních nohách. Dal ji do života takovou výhodu, že - ač architektka - živila se později i překlady umělecky zaměřených děl (např. José Pijoan, Dějiny umění, řada kapitol z dílů 1,3,4 nebo Jean Laude, Umění černého světadílu).
Přála bych si, aby dopisy byly zachovány nejen v naší rodině, neboť se mi zdá, že mají smysl i v širším historickém kontextu. Po jejich přečtení si člověk uvědomí, jaký rozdíl je studovat v cizině nyní a tehdy, jak už jako mladá dívka dokázala komentovat své studium, francouzskou společnost, kulturu, cestovala, porovnávala s naší republikou. A jak milovala svoji rodinu, její vánoční a jiné rituály, po nichž se jí stýskalo. Já, moji sourozenci i naše děti jí vděčíme za mnohé, byla prostě báječná. Rozhodla jsem se poskytnout Národní kronice celou tuto korespondenci. Představte si zažloutlý papír a úhledné písmo patnáctileté slečny…
Ivana Kolářová
Říjen - prosinec 1937