Doktor řečený Rus

Je mi 81 let, narodila jsem se a celý život žiju v malém jihomoravském městě. Když se za mého "mlada" řeklo jdu k Rusovi, každý se dotyčného ptal a co ti je, co tě bolí? Ten Rus byl totiž vážený, vzdělaný a výborný praktický a rodinný lékař. Ve 20. letech minulého století utekl z vlasti před pronásledováním po VŘSR. Měla jsem se narodit, pan Dr. mamince řekl, že ji odrodí doma, ať nechodí do místní nemocnice, že ji může potkat infekce. Neposlechla ho. Infekci, která tehdy vznikala z nedostatečně vydezinfikovaných nástrojů, prádla i rukou ošetřujícího personálu, dostala. Byla to tzv. horečka omladnic - Febris Puerperalis - provázená vysokými teplotami a celkovou dezorientací. I stalo, že tehdy řádová sestra při ošetření maminky pochybila, ta v horečce spadla o operačního stolu a pohmoždila si pravý bok. Asi za 2-3 měsíce po porodu se objevily vysoké horečky střídavě se zimnicemi. Opakovaná vyšetření nic neprokázala, stav se horšil, hubla a chátrala před očima, a ve svých 24 letech nebyla schopná se postarat o sebe ani o dítě. Pečovala o mne babička. Pan doktor Rus stále opakoval: trvejte na operaci, v tom břiše musí být něco zlého! A měl pravdu! Za lopatou kosti kyčelní "se pěstovalo" několik dlouhých měsíců velké opouzdřené hnisavé ložisko. Bez operace by to maminku zabilo. Několik měsíců trvala rekonvalescence. Nejzajímavější nakonec. Maminka marně v nemocnici žádala o průběžné vyúčtování a pan ředitel vždy jen mávl rukou. Jeho paní vedla účetnictví a jednou přišel dlouhý účet za opakovanou léčbu a pobyty v nemocnici. Z účtem a pláčem přišla maminka za panem ředitelem. Ten doklad roztrhl vejpůl s tím, že je vše v pořádku. Věděl totiž proč!